ECLI:CZ:US:2017:1.US.3350.17.1
sp. zn. I. ÚS 3350/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. M., t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, se sídlem Čs. legií 5, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 151/2017-61 ze dne 20. 7. 2017, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 To 44/2016-1142 ze dne 22. 9. 2016 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 45 T 10/2015 ze dne 20. 4. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. 45 T 10/2015 (společně se spoluobviněným Q. N. V.) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy formou spolupachatelství odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu krajský soud uložil trest zabrání věcí, jejichž výčet taxativně jmenoval ve svém rozsudku. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozsudku napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zamítl.
3. Podle napadeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto, stěžovatelova obhajoba, spočívající v tom, že po celou dobu páchání trestné činnosti (v rozmezí května 2012 a 15. 12. 2014) v průmyslovém objektu č. p. X v obci Lichnov nevěděl o zřízení a provozu velkokapacitní pěstírny konopí, byla důkazně spolehlivě vyvrácena. Z předmětné trestné činnosti byl stěžovatel usvědčen celou řadou vzájemně provázaných důkazů, v jejichž centru stojí výpověď spoluobviněného. Ten v přípravném řízení dne 16. 9. 2015, a poté zcela shodně i při hlavním líčení dne 25. 1. 2016 uvedl, že stěžovatel byl od počátku pravdivě informován, k jakému účelu bude objekt v Lichnově využíván a souhlasil nejen s pěstováním konopí, ale také s úpravami prostor pro tento účel, přičemž to byl on, kdo zajistil stavební materiál k těmto úpravám. Současně byl stěžovatel zainteresován do distribuce sušiny konopí, kterou nabalenou do igelitových sáčků odvážel z pěstírny pryč a osobně ji předával právě spoluobviněnému. Za dva a půl roku fungování pěstírny stěžovatel dovezl sklizenou marihuanu pětkrát až šestkrát k další distribuci vietnamským obchodníkům. Věrohodnost výpovědi spoluobviněného byla podpořena celou řadou důkazů, které stěžovatel zpochybňuje (námitky proti výpovědi svědka Reného Minára, zpochybnění umístění pěstírny v obci Lichnov, odběr elektrické energie v průběhu páchání trestné činnosti i telefonické komunikaci mezi oběma obviněnými). Nejvyšší soud připustil, že při výpočtu denního příkonu došlo nedopatřením během výpočtu v tabulkovém procesoru Microsoft Excel k numerické chybě. Na její výskyt upozornil sám znalec u soudu během své výpovědi. Je pravdou, že tato chyba ovlivnila celkový výpočet spotřeby elektrické energie, ale jak sám znalec uvedl, je snadno napravitelná (neboť výsledné hodnoty deklarované v odborném vyjádření stačí vynásobit dvaceti čtyřmi, aby se soud dostal ke správným hodnotám). Tuto opravu učinil znalec během hlavního líčení a vzápětí dodal, že "vzhledem k rozloze pěstebních prostor tyto nové výpočty odpovídají běžné spotřebě pěstírny". Znalec ještě dodal, že doposud prováděl cca 12 až 15 vyhodnocení takových větších pěstíren, a proto "má určitý přehled". Na základě toho jak krajský, tak i vrchní soud uznaly toto odborné vyjádření jako hodnověrné, opakované apely ze strany obhajoby o zpracování nového materiálu odmítly jako nadbytečné. Nejvyšší soud tento postup odsouhlasil a pro dokreslení celé situace ještě odkazuje na poznámku znalce, ve které zdůraznil, že "nasvorkování přívodního kabelu z rozvaděče RM7 umístěného v plášti budovy, bylo provedeno amatérsky - tedy nikoli přes svorky v rozvaděči. Přívod tak byl "napíchnut" přímo a bez měření. Kabel v rozvaděči v opláštění budovy, který vedl do rozvaděče RM7, tedy nevedl přes řádné měření".
4. Podle Nejvyššího soudu by provádění navrhovaných důkazů bylo skutečně nadbytečné, vzhledem k množství podkladů, které soudům obou stupňů poskytly dostatečný nadhled o stavu objektu v době páchané trestné činnosti, tedy v době než došlo v těchto prostorách k požáru. Projednávaná trestná činnost tedy rozhodně byla dostatečně prokázána výslechem spoluobviněného, řadou svědeckých výpovědí zaměstnanců společností Kolormad Proces, s.r.o. a Benekov Therm, znaleckými posudky jednak z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, zpracované znalkyní Ing. Jarošovou, a dále z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo Mgr. Radima Mončky a celou řadou listinných důkazů. Ze strany stěžovatele jde podle Nejvyššího soudu o pouhou polemiku s hodnocením provedených důkazů, která však není schopna dosáhnout prokázání reálné existence tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že od počátku trestního řízení jakoukoliv vinu popírá s tím, že se nikdy jednání, které je mi kladeno za vinu, nedopustil. Připustil, že prostory pronajal, nicméně nevěděl, že v nich byla vybudována a následně provozována pěstírna marihuany. K odběru elektrické energie uvedl, že vedle dodavatelských faktur byl k této otázce v průběhu řízení před nalézacím soudem proveden pouze jeden důkaz, a to odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví elektrotechniky. V návaznosti na zjištěné nesrovnalosti odborného vyjádření již v řízení před nalézacím soudem navrhl zpracování nového odborného vyjádření či znaleckého posudku. Stěžovatel nesouhlasí s paušálním odůvodněním neprovedení revizního posudku tím, že přesné číslo odběru nelze zjistit a že dle soudu pro podstatu trestního řízení není ani přesná spotřeba elektrické energie podstatná. Stěžovatel soudu předložil vlastní znalecký posudek z oboru elektrotechnika, odvětví ekonomika, který byl zpracován Vysokou školou báňskou - Technickou univerzitou Ostrava, Fakultou elektrotechniky a informatiky (dále jen jako "znalecky posudek"). Závěry tohoto znaleckého posudku (navíc zpracovaného znaleckým ústavem II. stupně) podle něj zpochybňují závěry odborného vyjádření o spotřebě elektrické energie ze strany inkriminované pěstírny. Podle stěžovatele tedy závěry jím předloženého znaleckého posudku zpochybňují klíčové důkazy, na nichž nalézací soud založil odsuzující rozsudek. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zpochybňuje i další důkaz - výpověď spoluodsouzeného.
6. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích též opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
8. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele i napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že obecné soudy náležitě odůvodnily, proč dospěly k závěru o tom, že se stěžovatel dopustil trestného činu a všechny jeho námitky uvedené v této ústavní stížnosti již vyvrátily (viz výše odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu).
9. V projednávané věci obecné soudy nevybočily z mezí své rozhodovací sféry a Ústavní soud neshledal, že by v projednávaném řízení došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.
10. Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu