ECLI:CZ:US:2017:1.US.3468.17.1
sp. zn. I. ÚS 3468/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Mileny Kováčové, zastoupené Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Za Humny 1299/13, Opava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2016, č. j. VSOL 951/2016-B-45, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2017, č. j. 29 NSČR 22/2017-B-54, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 7. 11. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. KSOS 34 INS 23407/2011-B-33, osvobodil stěžovatelku od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, jakož i na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dále i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
K odvolání věřitele rozhodl Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením tak, že shora uvedené usnesení krajského soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu si stěžovatelka podala dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.
Ústavní soud dříve, než věcně přezkoumal napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že nejsou splněné podmínky řízení, jelikož ústavní stížnost je nepřípustná - řízení před obecnými soudy nadále probíhá a nebylo pravomocně skončeno. O návrhu stěžovatelky na osvobození podle §415 insolvenčního zákona bude Krajský soud v Ostravě teprve rozhodovat. Stěžovatelka se proti takovému rozhodnutí bude moci bránit prostřednictvím řádných a případně i mimořádných opravných prostředků, proto také Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jelikož stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
Řízení o ústavní stížnosti je založeno na zásadě subsidiarity, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy především pokud byly neúspěšně vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000).
Dokud řízení před obecnými soudy neskončilo, nelze svá práva úspěšně hájit prostřednictvím ústavní stížnosti. Stěžovatelka musí primárně hájit svá ústavní práva tím, že vyčerpá veškeré (řádné i mimořádné) procesní prostředky nápravy. V nyní souzené věci ještě znovu nerozhodl ani soud prvního stupně a ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je předčasná a soudce zpravodaj ji jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj