ECLI:CZ:US:2017:1.US.3664.16.1
sp. zn. I. ÚS 3664/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Růženy Peštové, zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem Na Baště sv. Jiří 7/258, 160 00 Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 3175/2016-222 ze dne 24. 8. 2016, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 374/2015-181 ze dne 28. 1. 2016 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 74 Cm 221/2014-154 ze dne 15. 4. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Městského soudu v Praze byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby soud nahradil projev vůle bytového družstva (v původním řízení žalovaného), na jehož základě mělo vzniknout členství stěžovatelky v tomto bytovém družstvu, a aby za účastníka udělil souhlas k přijetí stěžovatelky za člena bytového družstva. Rozhodnutí Městského soudu v Praze napadla stěžovatelka odvoláním, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví citovaným usnesením jako nepřípustné odmítl.
Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že se soudy prvního a druhého stupně nevypořádaly s námitkou týkající se jednání bytového družstva, spočívajícího v rozhodnutí o jejím nepřijetí za členku družstva, které s ohledem na její životní situaci a zdravotní stav podle jejího názoru odporuje dobrým mravům. Dle jejího názoru družstvo nesmí postupovat svévolně, i zde musí panovat jistý korektiv, kdy vnitřní poměry právnické osoby nesmějí být v rozporu se zákonem, nesmějí zákon obcházet a být šikanózní, a tedy v souladu s dobrými mravy. Není-li tomu tak, je dle jejího mínění ingerence státu do vnitřních poměrů právnické osoby přípustná a jednání, které je se zákonem v rozporu, nesmí požívat právní ochrany. Tuto svou argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti blíže rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. ledna 2008 (N 19/48 SbNU 205)].
Ústavní soud v napadených soudních rozhodnutích stěžovatelkou deklarovaný zásah do jejích základních práv nezjistil, neboť úvaha soudů o nemožnosti nahradit projev vůle družstva rozhodnutím soudu při absenci odpovídající smluvní či zákonné povinnosti se nevymyká zákonné úpravě obsažené v zákoně o obchodních korporacích ani ustálené soudní judikatuře, na kterou Nejvyšší soud v napadeném usnesení příkladmo odkázal (str. 2). Za takových okolností nelze družstvu nového člena "vnutit" autoritativním rozhodnutím orgánu veřejné moci. V řízení bylo přitom zjištěno, že stěžovatelka nesplnila ani základní předpoklady pro to, aby se mohla stát členkou družstva, mimo jiné neuhradila základní členský vklad a zápisné (přičemž podstatné vady měla vykazovat i její přihláška). Byť jí dané bytové družstvo nesdělilo způsob, jakým tak může učinit, nepředstavovala v tomto ohledu pasivita na straně bytového družstva překážku, pro kterou by byla nemohla dostát splnění tohoto požadavku. Úvahy soudů obou stupňů v tomto směru nelze pokládat za ústavně nekonformní. Dovolává-li se pak stěžovatelka závěrů obsažených v judikátu Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1553/2012, není tento její odkaz přiléhavý, neboť v tímto rozhodnutím řešené věci zájemce o členství v družstvu v prvé řadě splnil všechny podmínky pro přijetí, na což stěžovatelku upozornil sám Nejvyšší soud v nyní napadeném usnesení o odmítnutí jejího dovolání.
Stěžejní argument stěžovatelky dobrými mravy jako použitelného korektivu případného negativního rozhodnutí orgánů družstva o přijetí nového člena je tedy ve světle řečeného lichý. Již Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 190/94 ze dne 20. 12. 1995 (N 87/4 SbNU 313) uvedl, že "[j]e i v souladu s judikaturou vrchního soudu 3 Cdo 274/93 /Pro.95,8:320/, podle něhož ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku lze aplikovat na výkon existujícího práva či povinnosti, na jeho základě však nelze konstituovat dosud neexistující práva či povinnosti", tj. v daném případě by nebylo možné ani na základě hypoteticky prokázaného jednání družstva v rozporu s dobrými mravy vyhovět návrhu na nahrazení projevu vůle družstva a soudně konstituovat stěžovatelčino členství v něm. Nejvyšší soud k tomu v napadeném usnesení připomněl, že právo na náhradu případné újmy způsobené tvrzeným postupem družstva v rozporu s dobrými mravy tím není dotčeno.
Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. února 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu