ECLI:CZ:US:2017:1.US.4087.16.1
sp. zn. I. ÚS 4087/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 2/1596, Ostrava-Poruba, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 622/2009 - 1236 ze dne 26. října 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedené rozhodnutí, kterým jí byl pro dotčené řízení ustanoven opatrovník - advokát. Tím mělo být zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces, které je jí zaručeno čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť ve věci dle názoru stěžovatelky rozhodovala podjatá soudkyně.
2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka je žalovanou stranou v řízení o nahrazení projevu vůle s uzavřením kupní smlouvy na nemovitost. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2006 č. j. 38 C 272/2002 - 270 byla žaloba zamítnuta.
3. Následně se však žalobce odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě. V průběhu odvolacího řízení došlo k vyloučení soudců JUDr. Matěje a JUDr. Neuwirthové z důvodu podjatosti. Ve věci bylo poté věcně rozhodnuto usnesením vydaným senátem ve složení JUDr. Kolářová, JUDr. Pelechová a JUDr. Kabátová, kterým bylo rozhodnutí soudu první instance zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
4. Po opětovném projednání věci Okresní soud v Ostravě žalobě vyhověl rozsudkem č. j. 38 C 272/2002 - 570.
5. Stěžovatelka se proti usnesení okresního soudu odvolala ke Krajskému soudu v Ostravě, kde věc pod sp. zn. 8 Co 622/2009 připadla senátu ve složení JUDr. Kolářová (předsedkyně senátu), JUDr. Kabátová a Mgr. Úředníčková. Na základě opakované námitky podjatosti podané stěžovatelkou však byly JUDr. Kolářová a JUDr. Kabátová usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2014 č. j. Nco 46/2014 - 970 vyloučeny a věc poté přidělena předsedkyni senátu JUDr. Baďurové. Vůči této stěžovatelka uplatnila opakovaně námitku podjatosti z důvodu jejího blízkého vztahu k JUDr. Pelechové, avšak ani v jednom případě jí nebylo Vrchním soudem v Olomouci vyhověno.
6. Výše zmíněná rozhodnutí o vyloučení či podjatosti soudců stěžovatelka napadla neúspěšnými ústavními stížnostmi projednanými pod sp. zn. IV. ÚS 817/12, IV. ÚS 66/14, II. ÚS 1509/14 a IV. ÚS 3060/15.
7. Senátem vedeným JUDr. Baďurovou bylo v řízení vydáno usnesení, kterým byla opatrovníkem stěžovatelky jmenována JUDr. Š. A. Ta však byla touto stížností napadeným usnesením ze dne 26. 10. 2016 zproštěna výkonu funkce a novým opatrovníkem byl ustanoven Mgr. P. V.
II. Argumentace stěžovatelky
8. Stěžovatelka ve své stížnosti uvádí, že důležitým prvkem a hodnotou aktů veřejné moci je jejich důvěryhodnost, která je založená také na osobě rozhodujícího soudce. O jeho nestrannosti musí být v řízení rozhodováno na základě kritérií subjektivního a objektivního testu. Stěžovatelka je přesvědčena o tom, že předsedkyně senátu JUDr. Radmila Baďurová nemohla v objektivním testu podjatosti obstát, neboť přiznala, že má přátelský vztah jak s JUDr. Dalilou Pelechovou, která je bývalou soudkyní Krajského soudu v Ostravě a má k jednateli stěžovatelky nepřátelský poměr, tak s jednatelem žalobce
9. Další skutečností údajně prokazující podjatost JUDr. Baďurové je dle stěžovatelky fakt, že stěžovatelce v řízení nejprve ustanovila opatrovníkem svou spolužačku z vysoké školy, která však zájmy stěžovatelky nijak nehájila a postupovala zcela nekompetentně, kvůli čemuž byla později zproštěna funkce.
10. Stěžovatelka také uvádí, že k vyloučení soudce není nutné prokázání podjatosti, ale postačují pouhé pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za situace, kdy předsedkyně senátu čelí trestnímu oznámení souvisejícímu s projednávanou věcí a kárnému podnětu na ministerstvo spravedlnosti, a dále ji pojí nejužší přátelské vazby na bývalou - pro podjatost vyloučenou - členku senátu, automaticky ji to vylučuje z projednávání věci.
11. Dle názoru stěžovatelky je vůbec vyloučeno nestranné projednání věci před Krajským soudem v Ostravě, neboť pro podjatost již bylo vyloučeno několik jeho soudců. Není tedy možné poskytnout dostatečné záruky, že bude naplněno objektivní hledisko nepodjatosti soudců.
12. Stěžovatelka si je vědoma toho, že Ústavní soud se z důvodu subsidiarity ústavní stížnosti zabývá až meritorními rozhodnutími, avšak z tohoto pravidla existují výjimky v případě, že je dílčí procesní rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele. Protože stěžovatelka již nemá žádné jiné prostředky obrany proti tomu, aby v její věci rozhodoval podjatý soudce, obrací se ve věci nápravy zásahu do jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny na Ústavní soud.
13. Stěžovatelka konečně tvrdí, že bylo zasaženo do jejího práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny, neboť ve věci měli rozhodovat JUDr. Matěj a JUDr. Neuwirthová, kterým byla věc odebrána z nepřezkoumatelných a protiústavních důvodů. JUDr. Matěj byl v této věci na vlastní návrh vyloučen z důvodu podjatosti, avšak i nadále pokračoval v jiných řízeních, v nichž figuroval jednatel a společník stěžovatelky. JUDr. Matěj přitom jako důvod své podjatosti uvedl, že se v minulosti podílel na smluvních jednáních ohledně úplatného převodu nemovitosti mezi jednatelem stěžovatelky a osobami mu blízkými, a stěžovatelka by tak mohla pochybovat o jeho nepodjatosti. Stěžovatelka však uvádí, že o nepodjatosti tohoto soudce nikdy nepochybovala, a ten tak neměl subjektivní ani objektivní důvody domnívat se, že je podjatý. Odnětím věci JUDr. Matějovi proto došlo k situaci, kdy ve věci ustanovení opatrovníka rozhodoval senát v rozporu s rozvrhem práce, a stěžovatelka byla odňata svému zákonnému soudci.
III. Hodnocení Ústavního soudu
14. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
15. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2284/14 ze dne 15. 8. 2014, sp. zn. II. ÚS 2815/09 ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 2222/09 ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. II. ÚS 839/09 ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 237/09 ze dne 28. 5. 2009 či sp. zn. I. ÚS 2617/08 ze dne 17. 12. 2008, dostupná stejně jako rozhodnutí dále citovaná na http://nalus.usoud.cz), že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity plyne již z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu; konkrétně je pak vyjádřen v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
16. Pokud jde o tvrzení stěžovatelky, že byla zbavena svého zákonného soudce, kterým měl být JUDr. Matěj, Ústavní soud této námitce nemohl přisvědčit. JUDr. Matěj byl z důvodu podjatosti vyloučen již v případě prvního odvolání podaného žalobcem (viz bod 3), proti čemuž stěžovatelka brojila ústavní stížností již v minulosti. Tato ústavní stížnost však byla z důvodu neodstranění vad podání odmítnuta usnesením sp. zn. IV. ÚS 66/14 ze dne 24. 4. 2014. V dalším odvolacím řízení, a tedy i ve věci napadeného usnesení o ustanovení opatrovníka, rozhodoval dle rozvrhu práce senát vedený JUDr. Baďurovou poté, co byly dvě soudkyně původního senátu včetně jeho předsedkyně JUDr. Kabátové z věci vyloučeny na základě stěžovatelčiny námitky podjatosti (viz bod 5). Tato část stížnosti týkající se domnělého porušení práva na zákonného soudce je tak zjevně neopodstatněná ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. Za nepřípustnou je nutno považovat také námitku stěžovatelky týkající se podjatosti JUDr. Baďurové, kterou se již ostatně Ústavní soud zabýval ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 3060/15. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým projednávána a rozhodována být neměla. Současně je však nutno konstatovat, že ačkoliv jsou rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o stěžovatelčině námitce podjatosti pro příslušný soud i pro účastníky řízení závazné, stěžovatelce, bude-li mít v dalším průběhu řízení za to, že rozhodnutí jí nepříznivé bylo vydáno soudcem (senátem) k tomu nepříslušným, nic nebrání, aby uvedené námitky uplatnila později v průběhu meritorního řízení,. Podle ustanovení §16b o. s. ř. totiž rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti není dotčeno mimo jiné ustanovení §229 odst. 1 písm. e) a f) o. s. ř, tzn., že stěžovatelka může své námitky uplatnit jako důvod žaloby pro zmatečnost proti pravomocnému rozhodnutí prvoinstančního nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 3897/16 ze dne 16. 12. 2016).
18. Pokud tedy snad obecné soudy při posouzení námitky podjatosti JUDr. Baďurové pochybily, Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do práva na spravedlivý proces spočívajícím v tom, že věc byla projednávána a rozhodnuta vyloučeným soudcem, (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany. Vydáním rozhodnutí o ustanovení opatrovníka však řízení ve věci samé nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými jsou tvrzená pochybení spočívající v nesprávném obsazení senátu napravitelná.
19. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl zčásti jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) a zčásti jako nepřípustnou dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu