ECLI:CZ:US:2017:1.US.4233.16.1
sp. zn. I. ÚS 4233/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky Veroniky Wasserbauer, zastoupené Mgr. Pavlem Vidurou, advokátem se sídlem Solná 1472/5, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-34/celk.2 ze dne 15. 7. 2016 a usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSHK 45 INS 5397/2015, 2 VSPH 1743/2016-A-39 ze dne 29. 9. 2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 12. 2016, domáhala se stěžovatelka zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak Ústavní soud z přiloženého listinného materiálu zjistil, napadeným usnesením č. j. KSHK 45 INS 5397/2015, 2 VSPH 1743/2016-A-39 ze dne 29. 9. 2016 Vrchní soud v Praze potvrdil pro věcnou správnost usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-34/celk.2 ze dne 15. 7. 2016, kterým bylo odmítnuto jako opožděné odvolání stěžovatelky (v insolvenčním řízení dlužnice) proti usnesení téhož soudu č. j. KSHK 45 INS 5397/2015-A-32 ze dne 25. 1. 2016, jímž byl zjištěn úpadek stěžovatelky a na její majetek prohlášen konkurs.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79), dostupný též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci, zejména pak obecné justici (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále též "o. s. ř."), napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo, mimo jiné, potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle citovaného ustanovení je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto.
Pro úplnost se sluší dodat, že v souladu s ustanoveními §7 a §96 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se v insolvenčním řízení uplatní přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, včetně úpravy týkající se řízení o žalobě pro zmatečnost.
Pokud tedy byla stěžovatelka přesvědčena, že jmenovitě odvolací soud učinil vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů, které uvádí ve své ústavní stížnosti, v rámci řízení u obecných soudů ještě před podáním ústavní stížnosti. Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje.
Za daných okolností Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj