ECLI:CZ:US:2017:1.US.597.17.1
sp. zn. I. ÚS 597/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Jiřiny Schwarzerové, právně zastoupené Mgr. Ludmilou Gerlovou, Tyršova 1417/27, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2016 č. j. 9 Co 591/2016-178 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2016 č.j. 90 EXE 13940/2012-167, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 2. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatelky ze dne 10. 5. 2016 o ustanovení právního zástupce. K odvolání stěžovatelky odvolací soud usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Jak z ústavní stížnosti, tak i z napadených usnesení se podává, že důvodem pro zastavení řízení bylo opakované podání žádosti o ustanovení zástupce, a to bez změny skutkových okolností případu. Stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí a uvádí, že v každé ze zmíněných žádostí tvrdí jiné skutečnosti.
Stěžovatelka ve své stížnosti konstatovala, že ona sama nemá právnické vzdělání a nemá dostatek finančních prostředků na to, aby si jeho služby mohla dovolit. Dále stěžovatelka uvedla, že se sama neumí účinně bránit a nemá ani přístup k právnické literatuře. To, že je sama schopna napsat písemné podání, nelze podle ní srovnávat s podáním připraveným odborníkem.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu pravomocných rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud neshledal v důvodech zastavení řízení žádné pochybení obecných soudů, s nímž by bylo možné spojovat závěr o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Ta sice v ústavní stížnosti uvádí, že ve své opakované žádosti tvrdila jiné skutečnosti, nicméně nic takového z ústavní stížnosti a ani z napadených usnesení nevyplynulo. Dle odůvodnění napadených rozhodnutí má sice stěžovatelka nízký příjem, který by opodstatňoval ustanovení právního zástupce, nicméně pro ustanovení zástupce se nejedná o podmínku jedinou. Pokud je účastník řízení schopen se hájit sám, není důvod, pro který by mu musel být ustanoven právní zástupce. Toho je třeba ustanovit až v situaci, kdy by toho účastník nebyl schopen a jeho práva by mohla být ohrožena. Obecné soudy vyhodnotily situaci tak, že několikastránková podání stěžovatelky jsou natolik fundovaná, že s ohledem na předmět sporu nehrozí stěžovatelce újma na jejich právech. Jinými slovy řečeno to, že účastník řízení je nemajetný, neznamená bez dalšího, že mu vždy a za každé situace vzniká právo na ustanovení zástupce. Stěžovatelka nedůvodně spojuje svůj úspěch ve věci s ustanovením právního zástupce. Pokud obecné soudy posoudily danou věc jako res iudicatae, není jim čeho vytknout.
Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu