ECLI:CZ:US:2017:1.US.640.17.1
sp. zn. I. ÚS 640/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Košaře, zastoupeného Mgr. Markétou Vojtáškovou, advokátkou se sídlem Kvítková 124, Zlín, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému soudcem Okresního soudu ve Zlíně dne 5. 1. 2017 č. j. 0 Nt 40/2016-7 a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, oddělení hospodářské kriminality Zlín, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí a toho, aby bylo Policii České republiky, Krajskému ředitelství Policie Zlínského kraje, Územnímu odboru Zlín, oddělení hospodářské kriminality Zlín (dále jen "policie") zakázáno pokračovat v porušování jeho ústavně zaručeného práva na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
I. Předchozí průběh řízení
2. Na základě podnětu policie ze dne 25. 11. 2016 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Zlíně dne 28. 11. 2016 návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce dle §83 trestního řádu. Uvedla, že již na základě jejího předchozího návrhu byly dne 24. 6. 2016 vydány příkazy k domovní prohlídce na adrese Z., a k prohlídce jiných prostor a pozemků, avšak policejní orgán při snaze o jejich realizaci zjistil, že stěžovatel se již na uvedené adrese nezdržuje, a proto od provedení prohlídek upustil. Aktuální bydliště stěžovatele se podařilo zjistit až se značným časovým odstupem. Vzhledem k dosavadním výsledkům prověřování existoval podle státní zástupkyně odůvodněný předpoklad, že věci důležité pro trestní řízení, zejména účetnictví a jiné doklady společností GROUP FASHION, s.r.o., GEVIS TRADE s.r.o. a GROUP FASHION SLOVAKIA, a.s., či obchodní smlouvy a korespondence mezi uvedenými společnostmi, listiny, elektronická data, případně další informace, se nalézají právě v bydlišti stěžovatele či v prostorách, které užívá ke své podnikatelské činnosti. Účelem navrhovaných prohlídek mělo být i dohledání a zajištění případných výnosů z trestné činnosti. Státní zástupkyně dále uvedla, že prohlídky je nezbytné provést jako neodkladný úkon, který nelze odložit na dobu, až bude vůči stěžovateli zahájeno trestní stíhání; je zde totiž zcela reálné nebezpečí, že by v důsledku časové prodlevy mohlo dojít ke zničení či skrytí předpokládaných důkazních prostředků, které mají sloužit k objasnění prověřované trestné činnosti a k usvědčení konkrétního pachatele. Reálnost tohoto nebezpečí vyplývá především z charakteru páchané trestné činnosti a z povahy předmětů, které mají být zajištěny, přičemž jiný způsob jejich zajištění je v podstatě nemožný a podezřelý tyto věci sám nevydal s tím, že je nemá k dispozici, anebo je vydat odmítá. Na závěr státní zástupkyně navrhla, aby s odkazem na soudní judikaturu bylo v příkazech k prohlídce jiných prostor a pozemků zdůvodněno, proč je prohlídka prováděna jako neodkladný úkon.
3. Napadeným rozhodnutím ze dne 5. 1. 2017 nařídil Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") domovní prohlídku bytu označeného jmenovkou BABY HOLDING nacházejícího se ve třetím podlaží domu č. p. X1 na třídě T. ve Z., včetně prostor k bytu přináležejících. Domovní prohlídka byla uvedeným příkazem nařízena ještě před zahájením trestního stíhání konkrétní obviněné osoby, a to jako neodkladný a neopakovatelný úkon podle ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu. V odůvodnění příkazu k domovní prohlídce soud zrekapituloval důvody uvedené v návrhu státního zástupce, zejména pak popsal průběh a výsledky dosavadního prověřování, v jehož rámci policie stěžovatele od roku 2015 prověřuje pro podezření ze spáchání zločinu úvěrového podvodu, kterého se měl dopustit tím, že jako jednatel společnosti GROUP FASHION, s.r.o. při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje ohledně daňových nedoplatků a nedoplatků na pojistném na zdravotním pojištění a sociálním zabezpečení, čímž neoprávněně získal částku 750.000 Kč, přičemž sjednané splátky hradil nepravidelně a celkem uhradil pouze částku 239.706 Kč. Dále policie prověřuje podezření ze spáchání přečinu neodvedení daně, pojištění na sociální zabezpečení a podobné povinné platby, kterého se měl stěžovatel dopustit v rámci činnosti společnosti GROUP FASHION, s.r.o., přičemž v průběhu zkoumání ekonomického stavu společnosti mělo dále vyvstat podezření z trestného činu poškozování věřitele, které se měl stěžovatel dopustit tím, že v rámci obchodování s dalšími personálně propojenými společnostmi vyvedl část majetku společnosti GROUP FASHION s.r.o., a to v době, kdy společnost nebyla schopna plnit své závazky věřitelům. Poté, co ČSOB podala na tuto společnost insolvenční návrh, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 3. 2015 č. j. KSBR 52INS 3040/2015-A-38 zjištěn úpadek dlužníka GROUP FASHION, s.r.o. a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Soud rovněž uvedl, že stěžovatel nepředal insolvenčnímu správci účetní doklady společnosti GROUP FASHION, s.r.o., dále prohlásil, že nemůže vydat účetní doklady společnosti GROUP FASHION SLOVAKIA, s.r.o., protože je nemá, a s odkazem na své právo odmítnout výpověď odmítl vydat účetní doklady společnosti GEVIS TRADE, s.r.o. Z uvedených důvodů soud rozhodl o vydání příkazu k domovní prohlídce, neboť podle něj existovalo důvodné podezření, že se v bytě a prostorách užívaných stěžovatelem mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, zejména účetnictví a jiné doklady společností GROUP FASHION, s.r.o., GEVIS TRADE s.r.o. a GROUP FASHION SLOVAKIA, a.s., či obchodní smlouvy a korespondence mezi uvedenými společnostmi, listiny, elektronická data apod., přičemž stěžovatel sám tyto věci nevydal, a jejich zajištění je tedy účelem domovní prohlídky. Na závěr soud konstatoval, že prohlídku je nutné provést jako neodkladný a neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 trestního řádu, neboť existuje reálné nebezpečí z prodlení spočívající v tom, že by mohlo dojít ke znehodnocení či zničení předpokládaných důkazních prostředků; tyto věci a důkazy, které jsou důležité pro trestní řízení a řádné objasnění věci, přitom nelze vzhledem k charakteru trestné činnosti, postoji podezřelého a nebezpečí ztráty důkazních prostředků v současnosti zajistit jiným způsobem.
4. Dne 19. 1. 2017 byla domovní prohlídka za přítomnosti stěžovatele a zástupce majitele objektu provedena a o jejím provedení byl sepsán protokol. V něm se uvádí, že prohlídka byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon proto, že existuje důvodná obava ze zmaření či zničení důkazů podezřelými osobami, a tyto důkazy nelze v současnosti zajistit jiným způsobem. Před zahájením prohlídky byl příkaz předán stěžovateli, s nímž byl rovněž proveden předchozí výslech podle §84 trestního řádu; po poučení a výzvě k vydání věcí uvedených v příkazu stěžovatel prohlásil, že věci jako účetnictví společností GEVIS TRADE, GROUP FASHION a GROUP FASHION SLOVAKIA, které se v bytě najdou, dobrovolně vydá. V protokolu o provedení prohlídky je dále zaznamenáno, že při ní došlo k vydání určitých movitých věcí, včetně listinných písemnosti a nosičů elektronických dat.
II. Argumentace účastníků řízení
5. Stěžovatel ve své stížnosti poukazuje na to, že je mu nejméně od roku 2015 známo, že policie považuje účetnictví zmíněných firem za významné pro prověřování proti němu vedené; od té doby byl opakovaně podávat vysvětlení a reagoval na výzvy k vydání, přičemž zdůvodnil, proč výzvám není schopen vyhovět, a označil účetního, který mu v případě GROUP FASHION SLOVAKIA, s.r.o., doklady nevydal. Uvádí také, že z dalších úkonů, ke kterým byl po provedení domovní prohlídky přizván, je zřejmé, že elektronická data byla stažena na hmotné nosiče Policie ČR; důsledky popsané domovní prohlídky tedy neskončily pouze jejím provedením.
6. Zásah do svých práv zaručených čl. 12 odst. 1 a odst. 2 Listiny spatřuje stěžovatel v tom, že vydaný příkaz k domovní prohlídce nebyl řádně odůvodněn a představuje jen nástroj svévole a policejní represe. Dle názoru stěžovatele z něj nelze zjistit, z jakých závěrů soud vycházel, když v daném stádiu - po dvou letech prověřování a poté, co stěžovatel opakovaně vysvětlil a zdůvodnil nemožnost vyhovění požadavku na vydání účetnictví a listin uvedených společností - považoval za důvodné nařídit domovní prohlídku jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Z napadeného rozhodnutí dále není podle stěžovatele patrno, z jakých skutečností plyne podezření, že v obydlí se nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, či jaké konkrétní skutečnosti opodstatňují podezření, pro něž je prověřován již více než dva roky. Dále stěžovatel poukazuje na to, že v rámci práva na obhajobu nemůže být nikdo nucen k tomu, aby se sebeobviňoval a dokládal důkazy o své vině. Zdůrazňuje, že s ohledem na restriktivní pojetí institutu domovní prohlídky musí soud pečlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky, a poté tyto důvody v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit. Ústavnímu požadavku na odůvodnění rozhodnutí nařizujícího domovní prohlídku nelze podle stěžovatele rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení, příp. jejich citace, aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností toto rozhodnutí vychází. Při nařizování domovní prohlídky je třeba rovněž zvažovat kritérium proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí, neboť domovní prohlídka v lidském obydlí je v každém případě vážným zásahem do soukromí [viz nálezy Ústavního nsp. zn. I. ÚS 2787/13 ze dne 28. 11. 2013 (N 205/71 SbNU 417) a sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351)].
7. Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti okresní soud uvedl, že napadený příkaz k domovní prohlídce obsahuje všechny náležitosti vyžadované trestním řádem a údaje v něm uvedené odpovídají návrhu státního zástupce. Upozornil na to, že v daném stádiu řízení nemá soud k dispozici jiné poznatky než ty, které plynou ze spisového materiálu zajištěného policií pod dozorem státního zástupce, proto z nich musí při posouzení odůvodněnosti nařízení domovní prohlídky vycházet a v příkazu je rekapitulovat. Soud je dále toho názoru, že z odůvodnění napadeného příkazu je zřejmé, že existovalo důvodné podezření, že se v bytě mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, neboť stěžovatel byl jediným jednatelem a společníkem dvou dotčených společností a sám předmětné doklady nevydal. Ke stěžovatelově námitce zdůvodnění neodkladnosti domovní prohlídky soud podotkl, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán již dříve, ale při snaze o jeho realizaci bylo zjištěno, že stěžovatel se na dané adrese nezdržuje, a jeho aktuální bydliště se podařilo zjistit až se značným časovým odstupem. Před jeho vydáním musely orgány činné v trestním řízení v rámci prověřování získat informace opodstatňující podezření, že se stěžovatel trestné činnosti dopustil. Soud přitom poukázal na reálné nebezpečí z prodlení, s tím, že jinak mohlo dojít ke znehodnocení či zničení předpokládaných důkazních prostředků, které nebylo možné zajistit jiným způsobem.
8. Okresní státní zastupitelství ve Zlíně rovněž uvedlo, že se v daném případě jednalo z důvodu změny stěžovatelova bydliště o opakovaný návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce. V mezidobí stěžovatel neposkytoval policejnímu orgánu žádnou součinnost a po jeho pobytu bylo vyhlášeno pátrání. V novém návrhu na vydání příkazu státní zástupkyně popsala předmět probíhajícího řízení, účel prohlídek i skutečnosti, pro které k nim bylo třeba přistoupit před zahájením trestního stíhání. Pro objasnění prověřovaných podezření bylo nezbytné zabývat se obchodováním mezi dotčenými společnostmi, přičemž účetní doklady těchto společností byly bezesporu věcmi důležitými pro dané trestní řízení a stěžovatel prohlásil, že je buď nemá, nebo je odmítá vydat. V této situaci neexistoval jiný prostředek či možnost, jak tyto důkazní prostředky získat, naopak existovalo reálné nebezpečí, že by je stěžovatel mohl po zahájení trestního stíhání zničit či pozměnit. Předmětné věci pak byly v příkazu dostatečně popsány a předpoklad jejich výskytu v místě bydliště a podnikání stěžovatele je vzhledem k jejich charakteru zcela logický a oprávněný. Tento předpoklad se navíc při realizaci prohlídky potvrdil, přičemž policie v současné době provádí vyhodnocení obsahu zajištěných materiálů. Z napadeného příkazu je zřejmé, že okresní soud argumentaci státní zástupkyně přijal a příkaz dostatečně odůvodnil.
9. Z vyjádření police vyplývá, že podezření vůči stěžovateli vyvstalo mimo jiné ze zjištění personálního propojení společností GEVIS TRADE s.r.o., GROUP FASHION, s.r.o. a GROUP FASHION SLOVAKIA s.r.o., jejichž jednatelem byl a je stěžovatel. Personální zastoupení v těchto společnostech má i jeho otec, který je jednatelem společnosti BABY HOLDING s.r.o., jejíž jmenovkou je označen byt, ve kterém stěžovatel žije a ve kterém byla provedena předmětná domovní prohlídka. Policejní orgán postupoval v průběhu prověřování v souladu se zákonem a stěžovatele vyzval k vydání účetních dokladů uvedených společností. Protože tak stěžovatel neučinil, využil policejní orgán - vědom si práva podezřelého nebýt nucen vydat důkazy o své vině - další zákonné prostředky a dal státní zástupkyni podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce. K námitce delšího časového období prověřování policie ve svém vyjádření uvedla, že zpočátku ve spolupráci s insolvenčním správcem společnosti GROUP FASHION, s.r.o. zjišťovala možné uložení účetních dokladů na zajištěných počítačích, jakož i aktuální bydliště stěžovatele. Domovní prohlídky bylo tedy využito jako krajního zákonného prostředku pro opatření důkazů, po zohlednění širších věcných hledisek a dalších okolností případu. To, že při prohlídce byly zajištěny listinné materiály a elektronické zápisy k uvedeným společnostem (které se dosud vyhodnocují), potvrdilo předpoklady policejního orgánu, že se v bytě mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení.
10. Na výzvu Ústavního soudu k předložení repliky stěžovatel nereagoval.
III. Hodnocení Ústavního soudu
A. Relevantní východiska
11. Svou dosavadní praxi týkající se formálních a materiálních podmínek provedení domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu Ústavní soud shrnul, upřesnil a doplnil ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014 (N 76/73 SbNU 351) (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). V dané věci byla domovní prohlídka provedena v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, a nebylo ji tedy možné provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Odůvodnění neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti úkonu bylo explicitně provedeno pouze v návrhu policejního orgánu. Ústavní soud proto zkoumal, zda namítaná skutečnost, že v příkazu k domovní prohlídce ani v protokolu o jejím provedení není výslovně uvedeno, že je povolována jako neodkladný či neopakovatelný úkon, je pochybením dosahujícím ústavněprávní intenzity. K tomu uvedl následující:
"51. Účelem trestního řízení a potažmo neodkladných a neopakovatelných úkonů není jen zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§1 trestního řádu). Komunikace o neodkladných a neopakovatelných úkonech je sice určena především orgánům činným v trestním řízení, ale významně se týká i osob, proti kterým se řízení vede, resp. osob dalších. Trestní řízení je střetem často protichůdných zájmů, kdy naplnění jeho účelu je pouze jedním z nich, zatímco na pomyslné druhé misce vah stojí zájem na dodržování lidských práv a svobod, zaručených na ústavní či mezinárodní úrovni. Proto je nutno vymezit pravidla, v rámci kterých se může tento účel uskutečňovat a která budou zmíněné zájmy a hodnoty reflektovat [nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2004 sp. zn. II. ÚS 268/03 (N 165/35 SbNU 241), srov. též Repík, B. Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo. Praha Orac, 2002, str. 4]. (...)
53. V případě neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mají být provedeny ve fázi do zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě, je jejich zákonnost podmíněna jednak nezbytností tento úkon provést a jednak požadavkem na řádnou obhajobu pozdějšího obviněného. To se vztahuje i na domovní prohlídku. Především musí být prokázáno, že se skutečně jedná o úkon, který nebylo možno provést po zahájení trestního stíhání vůči osobě, které se úkon týká. Takový závěr musí vyplývat jednak ze skutečné, urgentní či jedinečné potřeby provedení tohoto úkonu, ale zcela samozřejmě musí mít konkrétní odraz v protokolu o takovém úkonu (§160 odst. 4 trestního řádu in fine). Je namístě také důsledně rozlišovat mezi konkrétními okolnostmi, za kterých prohlídka má být provedena. (...)
55. K zásahu do práva na obhajobu v případě domovní prohlídky může docházet zejména tím, že subjekt trestního řízení - obviněný může uplatnit svá procesní práva, zejména právo na obhájce až od okamžiku obvinění (...) a to lze realizovat teprve po provedení prohlídky. Obhájce se tedy prohlídky účastnit nemůže. Tento stav trestní řád částečně kompenzuje. V případech, kdy je prohlídka prováděna za přítomnosti osoby, u níž se úkon koná (...), je zpravidla požadován její předchozí výslech (§84 odst. 1). Tato osoba má při ‚výpovědi' nepochybně právo požadovat právní pomoc advokáta (§158 odst. 3 a 5 trestního řádu per analogiam). Další kompenzací je povinnost orgánu, který prohlídku pro-vádí, uvést v protokolu o domovní prohlídce, na základě jakých skutečností byl úkon jako neodkladný nebo neopakovatelný proveden (...), což následně umožní soudu v hlavním líčení snáze přezkoumat a připustit či odmítnout takový důkaz.
56. Trestní řád výslovně nestanoví obdobnou podmínku i pro podnět/žádost policejního orgánu ve vztahu ke státnímu zástupci, pro návrh státního zástupce ve vztahu k soudci nebo pro rozhodnutí soudu o nařízení prohlídky. Z povahy domovní prohlídky, a to zejména ve vztahu k právu na seznámení s podstatou obvinění, resp. k právu na obhajobu jako součásti práva na spravedlivý proces /čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy/ je však vyloučeno, aby tyto tři úkony neobsahovaly důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost prohlídky. S ohledem na absenci explicitní ústavní i podústavní úpravy je ovšem po-necháno na úvaze orgánu činného v trestním řízení, jakou formu k naplnění tohoto požadavku v konkrétním případě zvolí, ale musí být taková, aby umožňovala kontrolu neodkladnosti a neopakovatelnosti. (...)
64. Ústavní soud při použití testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán - státní zástupce - soud) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako úkon, jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Odůvodnění návrhu státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o prohlídce sice formálně neobsahují pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu, z okolností případu a z pro-cesní charakteristiky této fáze řízení, zřejmá. Soud v hlavním líčení, za přítomnosti stěžovatelů a jejich obhájců, neodkladnost a neopakovatelnost prohlídky nezpochybnil. Trojí kontrola neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti prohlídky tedy byla provedena.
65. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě Ústavní soud shledal, že neodkladnost resp. neopakovatelnost provedené domovní prohlídky je zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není namítaná absence výslovné-ho označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, dosahujícím ústavněprávní intenzity. Naopak, v případě, že by jinak formálně bezvadně vyjádřená neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky nebyla v konkrétním případě řádně věcně odůvodněna, znamenal by takový úkon porušení základního práva. (...)
67. Ústavní soud i přes tento dílčí závěr apeluje na orgány činné v trestním řízení, aby při postupu před zahájením trestního stíhání, který má vést k provedení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného nebo neopakovatelného, v odůvodnění návrhů na jeho vydání či přímo v příkazu k domovní prohlídce a v protokolu o jejím provedení preferovaly před toliko věcnými důvody též odpovídající formální vyjádření toho, že se jedná o úkon neodkladný nebo neopakovatelný včetně jeho zdůvodnění. Již z koncepce demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky) totiž vyplývá povinnost orgánu veřejné moci při výkonu svých pravomocí a kompetencí co nejvíce respektovat základní právo jednotlivce na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 Listiny. V případě, kdy je domovní prohlídka nařízena před zahájením trestního stíhání, musejí být naplněny silnější požadavky, tj. příkaz k domovní prohlídce předpokládá odůvodnění, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Pokud se neodkladností či neopakovatelností provedení domovní prohlídky budou orgány činné v trestním řízení zabývat výslovně ve všech příslušných úkonech trestního řízení, bude tím posílena garance respektu k základnímu právu jednotlivce na nedotknutelnost obydlí, neboť zde bude nejen pro orgány činné v trestním řízení, jimž je tento úkon určen, ale také pro obviněného a jeho obhájce transparentně deklarováno, že příkaz k domovní prohlídce byl odůvodněně vydán jako úkon neodkladný nebo neopakovatelný, resp. že soudce důkladně zvážil, zda má být tímto způsobem postupováno. Rovněž soud rozhodující o vině a trestu bude snadněji provedené úkony hodnotit."
12. V pozdějším nálezu sp. zn. I. ÚS 2024/15 ze dne 15. 12. 2015 posuzoval Ústavní soud ústavní stížnost, ve které stěžovatelka namítala absenci zákonného odkazu a odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti v příkazu k domovní prohlídce, vydaném ve fázi prověřování trestné činnosti, jakož i chybějící odůvodnění, na základě jakých skutečností dospěl obecný soud k závěru, že podezřelou z prověřované trestné činnosti měla být právě ona. V intencích výše uvedeného plenárního nálezu zkoumal, zda šlo v případě napadeného příkazu pouze o formální nedostatek, anebo bylo jeho odůvodnění natolik nedostatečné, že nemohlo v testu ústavnosti obstát. Za zásadní vadu příkazu považoval to, že jeho odůvodnění postrádalo jakoukoliv spojitost mezi popsanou trestnou činností, jež byla předmětem vyšetřování, a osobou stěžovatelky, resp. jejím obydlím, vyjma konkrétními skutečnostmi nepodloženého tvrzení, že podezřelou byla právě ona. Dále Ústavní soud uvedl (viz bod 31 citovaného nálezu), že "absence výslovného zmínění úkonu jako neodkladného v příkazu k domovní prohlídce je formální vadou nedosahující ústavněprávní intenzity pouze za omezené situace, pokud je z ostatních okolností zcela zřejmé, že z věcného hlediska o úkon neodkladný jde a takto k němu přistupují veškeří aktéři. Z postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci je pouze odvoditelné, že při prověřování předmětné trestné činnosti považovaly domovní prohlídku za účinný nástroj k tomu, aby zadržely a mohly následně zkoumat instrumenta sceleris ještě předtím, než by jich mohla zničit nebo schovat podezřelá osoba. Tento obecný předpoklad však nebyl dostatečně individualizován vůči osobě a obydlí stěžovatelky. (...) Dle Ústavního soudu však s ohledem na okolnosti případu a zvolený procesní postup nic nebránilo tomu, aby bylo podezření stěžovatelky v návrhu státního zástupce spolehlivě individualizováno a konkretizováno (ovšem bez nutnosti sdělovat nadbytečná a citlivá data), a taktéž tomu, aby náležitou individualizaci a konkretizaci obsahoval i samotný příkaz soudu, který se na rozdíl od návrhu státního zástupce předává osobě, v jejíž obydlí se má prohlídka provést, přímo na místě." Pokud jde o náležitosti příkazu k domovní prohlídce, která má být provedena jako neodkladný úkon ještě před vznesením obvinění, Ústavní soud v tomto nálezu dovodil (viz bod 32), že vedle obecného požadavku odůvodnit podezření konkrétními skutkovými okolnostmi, že se v obydlí nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, se soudce musí jednak ztotožnit s tím, že je nutné takový úkon provést jako neodkladný a do příkazu to výslovně uvést (též s odkazem na zákonnou normu), a zároveň musí vyložit konkrétní důvody, na základě nichž dospěl k závěru o nutnosti provedení neodkladného úkonu, resp. nemožnosti vyčkat na zahájení trestního stíhání, během kterého již může osoba obviněná v širší míře uplatňovat svá práva na obhajobu. Vzhledem k tomu, že účelem písemného vyhotovení příkazu k domovní prohlídce je v první řadě poskytnutí dostatečných informací osobě, která bude muset domovní prohlídku strpět, ústavně konformní je dle názoru Ústavního soudu "takový příkaz k domovní prohlídce (a to zejména tehdy, když se jedná o domovní prohlídku prováděnou před zahájením trestního stíhání jako neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) ve spojení s §160 odst. 4 trestního řádu), z kterého je - objektivně nahlíženo - pro osobu, jejíž obydlí bude podrobeno domovní prohlídce, patrno alespoň v základní míře, z jakých skutečností plyne podezření, že v obydlí se nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. Dále musí být v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dotčené osobě dostatečným způsobem vysvětleno, na základě jakých skutečností soud dospěl k závěru, že je u ní nutné domovní prohlídku provést jako neodkladný úkon. To zvláště platí pro osobu, u níž se provádí domovní prohlídka jako u osoby podezřelé, a pro kterou musí být z odůvodnění seznatelné, na základě jakého podezření se u ní má prohlídka provést a jaké konkrétní skutečnosti toto podezření alespoň v základní míře opodstatňují. Dostatečnost odůvodnění je nutno posuzovat prvořadě z perspektivy adresáta-osoby, u které se prohlídka provádí, nikoliv pouze z perspektivy jiných orgánů činných v trestním řízení" (viz bod 39).
13. K podmínkám aprobovatelnosti nařízení domovní prohlídky jako úkonu neodkladného a neopakovatelného ve smyslu české právní úpravy se vyjádřil i Evropský soud pro lidská práva (dále jen "ESLP"). Ve svém rozsudku ve věci Duong proti České republice ze dne 14. 1. 2016 č. 21381/11 ESLP při zkoumání kritéria zákonnosti domovní prohlídky připomněl, že výklad a použití vnitrostátního práva je v prvé řadě věcí vnitrostátních orgánů; v této souvislosti odkázal na český Ústavní soud, který v dané věci připustil, že uvedený příkaz neobsahoval žádné odůvodnění neodkladnosti domovní prohlídky, že mohl být vypracován s větší pečlivostí a že v něm nebylo uvedeno jméno stěžovatele, měl však za to, že toto pochybení nedosahovalo ústavněprávní intenzity. Připouštěje, že v situacích, které nesnesou odkladu, může být těžké opatřit příkaz k domovní prohlídce podrobným odůvodněním, dospěl ESLP v projednávané věci k závěru, že předmětné vady sporného příkazu nebyly natolik závažné, aby zásah do práv stěžovatele chráněných článkem 8 Úmluvy zbavily zákonného základu. Pokud jde o kritérium nezbytnosti, ESLP zdůraznil, že aby zásah do práva na respektování obydlí nebyl potenciálně neomezený a tedy nepřiměřený, musí příkaz k domovní prohlídce stanovit určitá omezení. Musí proto obsahovat minimální náležitosti umožňující kontrolovat dodržení jím vymezeného rozsahu vyšetřování ze strany policistů, kteří ho provedli. Za tímto účelem musí dotčená osoba disponovat dostatečnými informacemi o stíhání, ze kterého daný úkon vychází, aby na základě nich mohla odhalit, předejít a oznámit zneužití. Je též nutné, aby vnitrostátní právo poskytovalo odpovídající a dostatečné záruky proti svévoli. Mezi tyto záruky ESLP v kontextu české právní úpravy zařadil předchozí souhlas soudce s provedením prohlídky, skutečnost, že znění jím vydaného příkazu a okolnosti domovní prohlídky umožňovaly stěžovateli ujistit se, že se tento zásah omezuje na vymezené prostory a na vyšetřování konkrétní trestné činnosti, ze které je podezírán, a že se příkaz opíral o důvodné podezření, že by se v označené nemovitosti mohly nacházet předměty významné pro trestní řízení. ESLP rovněž vyzdvihl, že příkaz byl stěžovateli doručen na samém počátku domovní prohlídky a že policisté provádějící prohlídku podrobili stěžovatele předchozímu výslechu; měl tedy za to, že stěžovatel byl informován o "kontextu", do něhož byla domovní prohlídka zasazena. Stěžovatel, jakož i nezúčastněná osoba, byli navíc po celou dobu prohlídky přítomni a byl vyhotoven seznam odňatých věcí. Za těchto okolností se ESLP domníval, že stěžovatel byl s to vykonat účinným způsobem kontrolu, která mu měla být umožněna ve vztahu k rozsahu domovní prohlídky a k zajištění věcí. Po provedení prohlídky pak policie vyhotovila protokol, který, jak plyne z judikatury Ústavního soudu, přispívá k tomu, aby zákonnost údajně neodkladného úkonu mohla být přezkoumána v rámci následné soudní kontroly. Na závěr ESLP konstatoval, že podle českého práva může být tato kontrola vykonána soudem, který rozhoduje ve věci samé, popřípadě Ústavním soudem, k čemuž v dané věci také došlo. Stěžovateli navíc v průběhu trestního řízení nic nebránilo v napadení nezákonnosti příkazu a samotné domovní prohlídky.
14. Uvedené závěry ESLP potvrdil ve svém rozsudku Maslák a Michálková proti České republice ze dne 14. 1. 2016 č. 52028/13, ve kterém se zabýval námitkou týkající se obecného a formálního odůvodnění příkazů k prohlídce, zejména co do neodkladnosti a přiměřenosti předmětných prohlídek.
B. Posouzení opodstatněnosti projednávané stížnosti
15. Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Není pochyb o tom, že domovní prohlídka je přímo ústavně definovaným zásahem do ústavně zaručené svobody nedotknutelnosti obydlí (viz čl. 12 odst. 1 Listiny), je však zásahem za splnění zákonem stanovených podmínek ústavně přípustným (viz čl. 12 odst. 2 Listiny).
16. Je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný či neopakovatelný, a proč je tedy prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces.
17. V projednávané věci Ústavní soud nicméně zdůrazňuje, že zde nejde o případ, kdy by v napadeném příkazu naprosto chyběla úvaha vztahující se k neodkladnému charakteru domovní prohlídky. Lze sice připustit, že odůvodnění této neodkladnosti je na samé hranici ústavnosti, neboť v podstatě parafrázuje text zákonného ustanovení §160 odst. 4 trestního řádu (přičemž stejné odůvodnění se objevuje i v protokolu o provedení domovní prohlídky), avšak při širším, materiálním náhledu na napadený příkaz je nutno konstatovat, že splnění této podmínky bylo blíže specifikováno dalšími údaji uvedenými v odůvodnění tohoto rozhodnutí v souladu s náležitostmi usnesení podle §134 trestního řádu ve spojení s §82 odst. 1 a §83 trestního řádu. V napadeném příkazu je zřetelně uvedeno, z jakého trestného činu je stěžovatel podezřelým, jakým jednáním se jej měl dopustit (tj. jaká je spojitost mezi prověřovanou trestnou činností a osobou stěžovatele) a jaké věci související s prověřovanou trestnou činností by se v dotčeném objektu měly nacházet, přičemž tyto věci jsou rovněž dostatečně (typově) specifikovány. Jedná se přitom namnoze o věci, které lze snadno zničit, případně jejich obsah (záznamy v nich uložené) pozměnit či odstranit (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2816/15 ze dne 9. 2. 2016, bod 15). Rovněž objekt, který má být prohlídce podroben, je náležitě označen. Znění napadeného příkazu tedy umožňovalo stěžovateli ujistit se, že se domovní prohlídka omezuje na vymezené prostory a na vyšetřování konkrétní trestné činnosti, ze které je podezírán, a že se příkaz opíral o důvodné podezření, že by se v označené nemovitosti mohly nacházet předměty významné pro trestní řízení.
18. Jakkoliv tedy stěžovatel může nedostatečnost pociťovat, Ústavní soud má za to, že příkaz splňuje judikaturou stanovené meze pro nařízení, a potažmo i provedení domovní prohlídky. Mimoto Ústavní soud poznamenává, že podrobnější zdůvodnění neodkladnosti prohlídky bylo obsaženo v návrhu státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce, a tento údaj byl též v souladu s ustanovením §160 odst. 4 trestního řádu uveden v protokolu o provedení domovní prohlídky.
19. Ústavní soud nemohl přisvědčit ani stěžovatelovu zpochybnění neodkladnosti domovní prohlídky s ohledem na časový odstup od začátku prověřování. Kritérium neodkladnosti a neopakovatelnosti se totiž vztahuje k okamžiku zahájení trestního stíhání, a proto postačuje, je-li splněna podmínka, že hrozí zmaření, zničení nebo ztráta důkazu a úkon nesnese odkladu na dobu, až bude trestní stíhání zahájeno.
20. Stěžovateli svědčily i další procesní záruky, které ve své rozhodovací praxi při hodnocení nezbytnosti zásahu zohledňuje ESLP (viz bod 13). Příkaz byl stěžovateli doručen na samém počátku domovní prohlídky, policisté provádějící prohlídku stěžovatele řádně poučili a podrobili jej předchozímu výslechu podle ustanovení §84 trestního řádu, stěžovatel i nezúčastněná osoba (zástupce majitele objektu) byli po celou dobu prohlídky přítomni a byl vyhotoven seznam odňatých věcí. Protokol je podepsán i stěžovatelem, který svým podpisem potvrdil převzetí potvrzení o odebrání věcí - opisu protokolu. Je tedy namístě konstatovat, jak to činí ESLP, že stěžovatel byl schopen vykonat účinným způsobem kontrolu, která mu měla být umožněna ve vztahu k rozsahu domovní prohlídky a k zajištění věcí.
21. Rovněž kritérium proporcionality, stěžovatelem zmiňované v jeho ústavní stížnosti, bylo předmětem úvahy soudu nařizujícího domovní prohlídku; z napadeného příkazu vyplývá, že soud došel k názoru, že uvedené důkazní prostředky nelze zajistit jiným způsobem, mimo jiné z důvodu stěžovatelova postoje, který tyto věci sám nevydal.
22. Ústavní soud tedy nezjistil v postupu soudce při vydání příkazu ani v následném provedení prohlídky žádné hmotněprávní nebo procesní excesy, které by svědčily o porušení tvrzených základních práv stěžovatele. Tento závěr nikterak nepředjímá další průběh trestního řízení a výsledek případného meritorního rozhodnutí.
23. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu