ECLI:CZ:US:2017:2.US.1039.17.1
sp. zn. II. ÚS 1039/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., t. č. věznice Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Eichlerem, advokátem se sídlem Betlémské nám. 2, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2013, č. j. 1 T 2/2013-3218, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 4 To 19/2014, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, č. j. 8 Tdo 1398/2014-68, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
2. Ještě předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny všechny zákonné podmínky řízení. V daném případě tomu tak však zcela zjevně není.
3. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu totiž lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Jak však zjistil Ústavní soud dotazem učiněným u Krajského soudu v Hradci Králové, napadené usnesení Nejvyššího soudu, od něhož stěžovatel patrně odvozuje splnění zákonem stanovené lhůty, v níž lze ústavní stížnost podat, totiž bylo stěžovateli doručeno již dne 20. 2. 2015 (jeho obhájci dne 18. 2. 2015), zatímco ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena až dne 4. 4. 2017, tedy takřka dva roky po uplynutí zákonné lhůty.
5. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2017
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj