ECLI:CZ:US:2017:2.US.1134.17.1
sp. zn. II. ÚS 1134/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti Mgr. Miroslava Špadrny, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 4. 2014, č. j. 6 C 218/2012-125, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, č. j. 22 Co 358/2014-192, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, č. j. 30 Cdo 3038/2016-239, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2017 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel nejprve rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy. V řízení před nimi stěžovatel požadoval zadostiučinění za tvrzenou nemajetkovou újmu, jež mu měla být způsobena výroky JUDr. Jana Sváčka, předsedy Městského soudu v Praze. Tyto výroky byly obsaženy v dopisech, které JUDr. Sváček zaslal České advokátní komoře a v nichž se domáhal, aby zaměstnavatelka stěžovatele usměrnila jeho chování před soudem, a které byly poté šířeny i mezi další advokáty.
3. Stěžovatelovy námitky proti napadeným rozhodnutím lze rozdělit do dvou skupin. Jednak stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud, který jím podané dovolání odmítl jako nepřípustné, se dopustil odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Dále pak stěžovatel brojí i proti údajně protiústavnímu procesnímu postupu soudů prvního a druhého stupně.
4. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle stěžovatele tzv. překvapivým rozhodnutím. Obvodní soud pro Prahu 5 totiž rozhodl na základě překvapivého právního názoru, podle něhož výroky JUDr. Sváčka vůbec nebyly proneseny v rámci úředního postupu předsedy soudu. Odvolací soud pak sice tento právní názor zvrátil, avšak konstatoval, že výroky JUDr. Sváčka nebyly nepravdivé a jejich hodnotící složka nevybočila z mezí oprávněné kritiky. Podle stěžovatele však tento právní závěr nebyl založen na provedených důkazech, nýbrž pouze na jakýchsi "notorietách".
5. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
6. Procesně projednatelná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud v tomto rozsahu přezkoumal napadená rozhodnutí a konstatuje, že vzdor stěžovatelovým námitkám se jedná o rozhodnutí ústavně konformní.
8. Ústavní soud se nejprve zabýval námitkami stěžovatele proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navzdory námitkám stěžovatele Ústavní soud shledal, že tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli protiústavně upřen přístup k soudu. Nejvyšší soud k přezkumu stěžovatelova dovolání přistoupil pečlivě a jeho námitkami se řádně zabýval. Argumentace dovolacího soudu nebyla toliko obecná a generická, nýbrž se zcela konkrétně vztahovala k obsahu stěžovatelova podání. Samotné vysvětlení, proč stěžovatelem podané dovolání nebylo přípustné, bylo racionální, souladné s ustálenou (a odkazovanou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavní soud proti němu nemá ústavněprávních námitek.
9. Ústavní soud nemůže přitakat ani námitce stěžovatele, podle níž bylo rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 protiústavní z důvodu tzv. překvapivosti. Argument, podle něhož nebyly výroky JUDr. Sváčka napsány v rámci jeho úředního postupu, byl totiž obsažen již ve vyjádření žalované (Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti) k žalobě. Navíc měl stěžovatel procesní prostor k tomu, aby tento právní názor vyvrátil, a to nejen v řízení před soudem prvního stupně, nýbrž i před soudem odvolacím. Odvolací soud ostatně stěžovatelově argumentaci v tomto ohledu dal za pravdu a konstatoval, že výroky JUDr. Sváčka lze považovat za součást úředního postupu.
10. Pokud jde o námitku směřující proti rozhodnutí Městského soudu v Praze a spočívající v tom, že tento soud údajně rozhodl na základě neprovedených důkazů, uvádí Ústavní soud následující. Závěr Městského soudu v Praze o tom, že kritika stěžovatele ze strany JUDr. Sváčka byla oprávněná, se opíral zejména o obsah usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2428/08. Poukaz na toto rozhodnutí byl přitom proveden v rámci jednání před odvolacím soudem dne 6. 8. 2015, z něhož se stěžovatel omluvil a požádal, aby jednání proběhlo bez jeho účasti.
11. I samotný meritorní výsledek řízení před obecnými soudy pak Ústavní soud považuje za ústavně konformní. Závěr Městského soudu v Praze, podle něhož byla kritika obsažená v předmětných dopisech JUDr. Sváčka oprávněná, je řádně odůvodněn a nevybočuje z mantinelů vymezených v dřívější judikatuře zdejšího soudu.
12. S ohledem na shora uvedené byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2017
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu