ECLI:CZ:US:2017:2.US.1439.17.1
sp. zn. II. ÚS 1439/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele A. K., t.č. Věznice Oráčov, P.O.BOX 3, Oráčov, zastoupeného JUDr. Petrem Hoškem, advokátem se sídlem Vysoká 92, Rakovník, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2016, č.j. 50 To 409/2016-557, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud obdržel dne 10. 5. 2017 ručně psané podání stěžovatele. Stěžovatel byl poučen o nutných náležitostech ústavní stížnosti a vyzván k odstranění vad svého podání. Následně bylo Ústavnímu soudu zasláno doplnění ústavní stížnosti zpracované advokátem, ze kterého vyplývá, že stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2016, č.j. 50 To 409/2016-557, pro jeho rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2016, č.j. 50 To 409/2016-557, bylo zamítnuto odvolání státního zástupce, jakož i odvolání stěžovatele, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 11. 10. 2016, č.j. 2 T 85/2016-515, kterým byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví dle §145 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a byla mu uložena povinnost zaplatit České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 35.759,- Kč.
Obsah ústavní stížnosti, jakož i napadeného rozhodnutí, nebylo třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených je nutno ústavní stížnost odmítnout.
II.
Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Také ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Především obecné soudy jsou totiž povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.
III.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje všechny formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Stěžovatel byl v usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2016, č.j. 50 To 409/2016-557, poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí dovolání. Vzhledem k tomu, že otázka vyčerpání mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání je pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti podstatná, obrátil se dne 10. 7. 2017 Ústavní soud na Okresní soud v Sokolově s dotazem, zda stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek uplatnil či nikoliv. Okresní soud v Sokolově dne 14. 7. 2017 k dotazu Ústavního soudu sdělil, že stěžovatel mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání neuplatnil.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když před podáním ústavní stížnosti neuplatnil mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání.
Pro úplnost lze přitom odkázat také na další rozhodnutí Ústavního soudu v obdobných věcech - srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1730/17 ze dne 12. 6. 2017, usnesení sp. zn. II. ÚS 1233/17 ze dne 16. 5. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 4034/16 ze dne 4. 5. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 50/17 ze dne 20. 1. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3935/16 ze dne 12. 1. 2017, usnesení sp. zn. III. ÚS 1831/16 ze dne 14. 12. 2016, usnesení sp. zn. I. ÚS 3882/16 ze dne 5. 12. 2016 a další (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů musela být ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2017
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu