ECLI:CZ:US:2017:2.US.1808.17.1
sp. zn. II. ÚS 1808/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ranč Solný potok se sídlem Hynčice 28, Město Albrechtice, zastoupeného JUDr. Josefem Cholastou, advokátem, AK se sídlem Hlavní náměstí 46/14, Krnov, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 10. 4. 2017 č. j. 219 C 16/2016-66 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově (dále jen "okresní soud"). Namítá porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavnímu soudu také navrhl, aby odložil vykonatelnost rozsudku okresního soudu.
2. Okresní soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit částku 5 400 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel organizoval letní tábor, na který se přihlásila i dcera žalobkyně. Stál 6 000 Kč. Dcera žalobkyně však musela po jednom dni svůj táborový pobyt ukončit. Stěžovatel se zavázal vrátit žalobkyni částku 5 400 Kč, což však neučinil. Okresní soud proto žalobě žalobkyně vyhověl.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že okresní soud porušil jeho právo na spravedlivý proces, protože zamítl veškeré jeho důkazní návrhy. Neprovedl ani výslech svědka, který stěžovatel navrhoval. Podle okresního soudu byly tyto návrhy stěžovatele nadbytečné. Okresní soud podle stěžovatele vycházel pouze z jednostranného tvrzení žalobkyně a z listin, které nebyly soudu předloženy v originále. Stěžovatel má za to, že především odmítnutí provést výslech svědka, který stěžovatel navrhoval, zcela zkreslilo důkazní situaci v jeho neprospěch.
4. Ústavní stížnost není důvodná.
5. Ústavní soud není "odvolací soud". Nemůže jako další instance v pořadí posuzovat skutková nebo právní pochybení, kterých se údajně dopustily obecné soudy, jestliže nepředstavují porušení ústavně chráněných práv a svobod. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není součástí soustavy obecných soudů. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecného soudu, nemá samo o sobě význam, namítá-li stěžovatel jeho věcnou nesprávnost. Ústavní soud má pravomoc k přezkumu rozhodnutí obecných soudů výlučně z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Jde vždy jen a pouze o to, zda obecné soudy porušily ústavními předpisy chráněná práva a svobody stěžovatele nebo nikoliv. Stížnost (resp. její část), ve které stěžovatel namítá pouze pochybení obecného soudu při zjišťování skutkového stavu či při použití podústavního práva, aniž by náležitě zdůvodnil, v čem spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv, musí Ústavní soud shledat jako zjevně neopodstatněnou.
6. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku, který okresní soud vydal v občanskoprávním řízení. Stěžovateli v něm uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč, kterou jí dlužil. Námitky stěžovatele však většinově směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, procesu dokazování a výkladu čistě podústavního práva ze strany civilních soudů. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů. Z tohoto pohledu nemůže Ústavní soud okresnímu soudu cokoliv vytknout. Námitky stěžovatelů nedosahují potřebné ústavněprávní relevance.
7. V daném případě navíc ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu v bagatelní věci. V meritu věci jde o zmíněných 5 400 Kč. Zákon o Ústavním soudu sice neomezuje přípustnost ústavní stížnosti pouze na věci převyšující tzv. bagatelní plnění, Ústavní soud však ve svých rozhodnutích zaujímá dlouhodobě stanovisko, že ústavní stížnost v těchto věcech je v zásadě vyloučena. V nálezu sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 Ústavní soud konkrétně uvedl, že "[p]rávní hranice bagatelnosti (...) nemusí být určující (...), pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou. V prvé řadě může jít o situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil (...) kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (...). Do druhé skupiny je možno zařadit případy, kdy výsledky příslušného přezkumu, v němž jde o posouzení (...) otázky ústavněprávní relevance, mohou mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů, zejména pak, nebyla-li daná otázka dosud Ústavním soudem vyřešena a je zřejmé, že jeho rozhodnutí může mít vliv na posouzení velkého množství případů (...) projednávaných před obecnými soudy. Obdobně lze o projednání ústavní stížnosti uvažovat i v situaci, kdy judikatura obecných soudů v totožných či obdobných bagatelních věcech není jednotná, a kdy tedy soudy vyšších stupňů nemohou zajistit sjednocování jejich rozhodovací činnosti, přičemž takto vzniklý stav narušuje princip právní jistoty jako neoddělitelnou součást pojmu právního státu." (bod 33 nálezu).
8. Ústavní stížnost stěžovatele právě popsané podmínky "přijatelnosti bagatelních věcí" nenaplňuje. V projednávané věci nedošlo k natolik intenzivním zásahu do práva na spravedlivý proces stěžovatele, že by způsobil kolizi se samotnou podstatou a smyslem tohoto základního práva. Ústavní soud není ani toho názoru, že by v této věci šlo o otázku ústavněprávní relevance, jejíž posouzení by mohlo mít zásadní význam z hlediska další rozhodovací činnosti obecných soudů. Nejde ani o případ nejednotné judikatury, kterou by Ústavní soud měl sjednocovat. Projednávaná věc proto nespadá ani do jedné z kategorií, které vymezuje výše citovaný nález Ústavního soudu.
9. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal důvod pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu