ECLI:CZ:US:2017:2.US.1918.16.1
sp. zn. II. ÚS 1918/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Michala Dřeva, zastoupeného Mgr. Romanem Klimusem, advokátem, se sídlem Heršpická 813/5, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 9 To 103/2016 ze dne 28. dubna 2016 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště České Budějovice, č. j. KRPC-49320-286/TČ/2014-020080 ze dne 1. března 2016, za účasti Krajského soudu v Brně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště České Budějovice, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva, a to právo na zákonného soudce zaručené čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel je policejním orgánem prověřován pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Napadeným usnesením policejního orgánu bylo podle §79f odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), za použití §79d odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o zajištění nemovitostí (blíže označeným ve výroku usnesení), jejichž vlastníkem je stěžovatel, dále bylo podle §79f odst. 1 tr. řádu, za použití §79e odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o zajištění nehmotné věci, a to obchodního podílu stěžovatele na společnosti PRAGOMETAL, spol. s r.o., a družstevního podílu ve vlastnictví stěžovatele v Bytovém družstvu Praha 3, Chvátalova 6, a to jako náhradní hodnoty za částku ve výši nejméně 143 592 135 Kč s tím, že doposud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že uvedená částka je výnosem z trestné činnosti a nelze dosáhnout jejího vydání či zajištění podle některého z ustanovení §78 až 79e tr. řádu.
3. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
4. Z obsahu připojených listin se dále podává, že usnesením policejního orgánu ze dne 22. 4. 2016 č. j. KRPC-49320-397/TČ-2014-020080 bylo podle §79e odst. 8 tr. řádu za použití §79d odst. 7 tr. řádu zrušeno zajištění obchodního podílu stěžovatele na společnosti PRAGOMETAL, spol. s r. o., s tím, že pominuly důvody zajištění jiné nehmotné věci pro účely trestního řízení. Dne 5. 5. 2016 policejní orgán dle §160 odst. 1 tr. řádu zahájil trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku dílem dokonaném a dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
II.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení porušily zákonem stanovený princip místní příslušnosti. Upozorňuje na to, že základním kritériem pro určování místní příslušnosti v trestních věcech je dle §18 tr. řádu místo, kde se trestný čin stal. Nabízí dvě varianty určení místní příslušnosti v projednávané věci, obě však potvrzují jeho názor, že byl porušen zákon. Uvádí, že kritériem pro stanovení místní příslušnosti Krajského státního zastupitelství v Brně je zřejmě sídlo Energetického regulačního úřadu v Jihlavě, kde byla podána žádost o udělení licence, v tom případě by napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo skutečně vydáno místně příslušným soudem, ale usnesení Policie ČR pak vydal místně nepříslušný policejní orgán. Pokud však usnesení Policie ČR bylo vydáno místně příslušným orgánem, pak dozorová pravomoc Krajského státního zastupitelství v Brně není z pohledu jeho místní příslušnosti dána, souhlas se zajištěním majetku dalo nepříslušné státní zastupitelství a napadené usnesení Krajského soudu v Brně poté vydal místně nepříslušný soud. Stěžovatel je přesvědčen, že pro policii musí platit stejné kritérium určení místní příslušnosti jako u dozorujícího státního zastupitelství, a to z důvodu zachování principů legality, právní jistoty a předvídatelnosti práva. V jeho případě však stejný princip určení místní příslušnosti evidentně neplatí.
6. K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení.
7. Krajský soud v Brně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Ústavní stížnost označil za nedůvodnou s poukazem na současnou judikaturu k ustanovení §18 odst. 1 tr. řádu, upravující místní příslušnost soudu k řízení, dle které místem spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku je jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda, a také místo, kde se pachatel obohatil, čímž je dána příslušnost Krajského soudu v Brně, dozorujícího Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě, i příslušného policejního orgánu, který vydal napadené rozhodnutí, a to s ohledem na prověřovaný skutek stěžovatele. Z toho důvodu považuje ústavní stížnost za nedůvodnou.
8. Vrchní komisař Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, ve svém vyjádření k nastolené otázce místní příslušnosti uvedl, že trestní řízení je od počátku vedeno pro tzv. distanční delikt s určením příslušnosti jak podle místa jeho spáchání, tak i podle jeho následku. Upozornil na ustanovení §18 tr. řádu, podle něhož řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Je zřejmé, že sídlo Energetického regulačního úřadu, kde byla podána žádost o udělení licence, je v Jihlavě, takže je zcela nepochybné, že je dána místní a věcná příslušnost Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky v Jihlavě. Fotovoltaická elektrárna byla vystavěna v Jindřichově Hradci, místní část Otín, a tato oblast spadá pod místní a věcnou příslušnost policejního orgánu Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, kterému byla trestní věc přidělena dle čl. 3 odst. 3 písm. a), oddílu 6 Pokynu policejního prezidenta číslo 103/2013 náměstkem policejního prezidenta, který může v odůvodněných případech pověřit kterýkoliv policejní orgán šetřením, prověřováním či vyšetřováním v konkrétní trestní věci, přičemž ze strany náměstka policejního prezidenta bylo dne 31. 3. 2014 pod č. j. PPR-20816-8/ČJ-2013-990311 vydáno příslušné rozhodnutí. V závěru svého vyjádření policejní orgán upozornil na to, že trestní řád neobsahuje žádné ustanovení, požadující tzv. zásadu zákonného policejního orgánu. Existuje pouze zásada zákonného soudce, a tato je v rámci přípravného řízení zcela dodržena tím, že je věcně a místně příslušným dozorový státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě. Odkázal přitom na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1720/16 ze dne 19. 7. 2016, v němž je řešena stejná otázka.
9. Na uvedená vyjádření, která byla stěžovateli zaslána, již nebylo nijak reagováno.
III.
10. Ústavní soud předesílá, že zákon o Ústavním soudu v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) přiznává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
11. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy v ní namítané stejné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je-li napadené rozhodnutí konformní s dříve vyslovenými závěry Ústavního soudu, není důvod do něj jakkoliv zasahovat.
12. Skutkově i právně shodnou problematiku místní příslušnosti orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vydáním rozhodnutí o zajištění věci Ústavní soud již řešil, a to na základě obsahově obdobné ústavní stížnosti podané společností PRAGOMETAL, spol. s r. o. proti rozhodnutím vydaným v prověřované kauze stěžovatele a dalších podezřelých osob, konkrétně proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště České Budějovice, kterým byl zajištěn obchodní podíl společnosti PRAGOMETAL, spol. s r. o. ve společnosti Otín Green Power s. r. o., a proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla stížnost této společnosti zamítnuta. Uvedenou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou, neboť neshledal, že by napadenými usneseními policejního orgánu a stížnostního soudu byla porušena tvrzená ústavně zaručená práva na zákonného soudce a na spravedlivý proces (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1720/16 ze dne 19. 7. 2016, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Od závěrů vyslovených v uvedeném rozhodnutí Ústavní soud neshledal důvod se jakkoliv odklánět a v podrobnostech na ně odkazuje.
13. I v nyní posuzované věci z ústavní stížnosti a k ní připojených listin vyplývá, že místní příslušnost Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky v Jihlavě jako dozorového orgánu nad zachováváním zákonnosti v trestním řízení se odvíjí od místa, kde mělo dojít k trestné činnosti blíže specifikované v napadených rozhodnutích. Místní příslušnost tohoto státního zastupitelství tak zcela zjevně odpovídá kritériu, jehož respektování stěžovatel požaduje. To ostatně ve svém vyjádření potvrdily jak Krajský soud v Brně tak i příslušný policejní orgán. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí variantu, že místně příslušným k dozoru nad zachováváním zákonnosti v této věci je Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka v Jihlavě, přičemž kritériem pro stanovení této místní příslušnosti je sídlo Energetického regulačního úřadu v Jihlavě, kde byla podána žádost o udělení licence, která měla obsahovat nepravdivé údaje. Pokud tedy vznáší námitku, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně mohlo dojít k porušení práva na zákonného soudce zaručeného čl. 38 odst. 1 Listiny, nelze této jeho námitce přisvědčit, neboť stejný závěr o místní příslušnosti jako u dozorového státního zastupitelství se uplatní i ve vztahu k tomuto soudu.
14. Usnesení Krajského soudu v Brně tedy bylo vydáno místně příslušným soudem. To ani stěžovatel nepopírá, je však přesvědčen o tom, že usnesení o zajištění věcí v takovém případě vydal místně nepříslušný policejní orgán.
15. Otázkou, zda rozhodnutím o zajištění věci, které vydalo Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, pracoviště České Budějovice, mohla být porušena ústavně zaručená práva, se Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 1720/16 rovněž zabýval. Ani této námitce ovšem nepřisvědčil, když uvedl, že je především věcí Policie České republiky, aby svými vnitřními předpisy vymezila pravidla pro určení místní příslušnosti jednotlivých policejních orgánů, jakož i způsob spolupráce mezi nimi. Uzavřel, že i kdyby ve věci rozhodl policejní orgán, který podle závazného pokynu policejního prezidenta č. 30/2009 o plnění úkolů v trestním řízení nebyl místně příslušný, stěžovatelka by již s ohledem na to, že věc dozoruje právě místně příslušné Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočka v Jihlavě, jehož státní zástupce dal k zajištění věci souhlas, a že o stížnosti proti rozhodnutí o zajištění rozhodoval Krajský soud v Brně, nemohla být v důsledku této skutečnosti nijak zkrácena na těch svých právech, jejichž ochrany se domáhá, přičemž uvedený státní zástupce mohl o zajištění dokonce rozhodnout sám.
16. Ani na tomto svém již dříve vysloveném závěru Ústavní soud nehodlá cokoliv měnit. Pouze doplňuje, že projednávaná trestní věc stěžovatele byla uvedenému policejnímu orgánu přidělena dle závazného pokynu policejního prezidenta jeho náměstkem rozhodnutím č. j. PPR-20816-8/ČJ-2013-990311 ze dne 31. 3. 2014, což vyplývá z vyjádření tohoto policejního orgánu.
17. Ústavní soud tedy neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení a v jejich rozhodnutí žádný exces či libovůli vedoucí k porušení tvrzených ústavních práv stěžovatele. Postupoval proto podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu