ECLI:CZ:US:2017:2.US.2058.15.1
sp. zn. II. ÚS 2058/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Kandrače, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou, sídlem Opletalova 608/2, Havířov - Šumbark, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 20. března 2015 č. j. 70 Co 111/2015-164 a proti usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 3. února 2015 č. j. P 139/2014-156, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Usnesením ze dne 3. 2. 2015 č. j. P 139/2014-156 Okresní soud v Přerově (dále jen "okresní soud") stěžovateli jako otci (dále též "otec") na jeho žádost neustanovil pro řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti zástupce - advokáta. Okresní soud dovodil, že u otce sice jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale ustanovení zástupce otci na náklady státu není nutné k ochraně jeho zájmů jako účastníka předmětného meritorního řízení.
3. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 20. 3. 2015 č. j. 70 Co 111/2015-164 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud se v odůvodnění svého rozhodnutí s uvedeným závěrem okresního soudu (viz bod 1.) ztotožnil. Předmětné nesporné řízení je podle krajského soudu ovládáno tzv. vyšetřovací zásadou, která soudu ukládá zjistit skutkový stav i na základě vlastní iniciativy, tj. bez ohledu na procesní (ne)činnost účastníků. Krajský soud proto neshledal důvod ani pro otcem navrhovaný postup podle §30 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), tedy pro to, aby otci byl na náklady státu pro řízení ve věci péče o nezletilé dítě ustanoven zástupce znalý práva, tj. advokát (ať již jeho stávající zmocněnkyně nebo advokát jiný).
II. Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel nesdílí názor obecných soudů, že jde-li o projednání věci podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, není splněna druhá zákonná podmínka, a to, že ustanovení zástupce musí být třeba k ochraně zájmů účastníka, a proto soud nemůže žádosti účastníka vyhovět. Stěžovatel namítá, že pokud zákonodárce nevyloučil použití §30 o. s. ř. pro zvláštní řízení soudní, pak i v těchto řízeních lze §30 o. s. ř. použít. Stěžovatel uvádí, že měl zájem o kontakty s nezletilým synem, avšak právním záležitostem bez dalšího vysvětlení nerozumí, s poskytnutou právní pomocí byla uzavřena dohoda rodičů nezletilého dítě a okresní soud tuto dohodu schválil. Stěžovatel uvádí, že soud může této žádosti vyhovět, i když účastník v soudním řízení již je zastoupen advokátem na základě plné moci, jsou-li splněny obě zákonné podmínky.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím obecných soudů, které nevyhověly jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o úpravu práv a povinností rodičů k nezletilému dítěti.
9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
10. V souladu s §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Dle odstavce 2 cit. ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
11. V předmětné věci dospěly obecné soudy ke shodnému závěru, že u stěžovatele sice jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, ale ustanovení zástupce stěžovateli na náklady státu není nutné k ochraně jeho zájmů jako účastníka meritorního řízení, neboť předmětné řízení je ovládáno tzv. vyšetřovací zásadou, která soudu ukládá zjistit skutkový stav i na základě vlastní iniciativy, tj. bez ohledu na procesní (ne)činnost účastníků. Vzhledem k charakteru tohoto řízení je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, přičemž není omezen na skutečnosti, které uvádějí účastníci. Krajský soud neshledal důvod ani pro stěžovatelem navrhovaný postup podle §30 odst. 2 o. s. ř., tedy pro to, aby stěžovateli byl na náklady státu pro řízení ve věci péče o nezletilé dítě ustanoven zástupce znalý práva, tj. advokát (ať již jeho stávající zmocněnkyně nebo advokát jiný). Uvedeným závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
12. Napadenými rozhodnutími obecných soudů nebylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto základní právo by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se obecné soudy v rámci řízení předpoklady ustanovení zástupce, resp. osvobození od soudních poplatků, podrobně zabývaly a svá rozhodnutí, tedy proč stěžovateli nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů, řádně odůvodnily.
13. Účelem práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny (jehož porušení stěžovatel ostatně ani nenamítá) mimo jiné je, aby v řízení před soudy byla osobám, které právní pomoc potřebují a nemají dostatek finančních prostředků, dána možnost získat momentálně bezplatnou právní pomoc. V dané věci obecné soudy shodně došly k závěru, že předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů splněny nejsou. Stěžovatel má možnost zvolit si advokáta na základě plné moci (což ostatně již učinil).
14. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v předmětné věci rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu