ECLI:CZ:US:2017:2.US.2409.17.1
sp. zn. II. ÚS 2409/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. N., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Ivanou Zbořilovou, advokátkou, AK se sídlem Komenského 256/23, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 4. 4. 2017 č. j. 28 T 1/2013-1136, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 20174 č. j. 4 To 35/2017-1145, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost, v níž tvrdil, že stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 2, 3, 4, čl. 81 an. Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 (práva na spravedlivý proces) a čl. 38 odst. 1, 2 (práva na zákonného soudce) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil obě usnesení napadená ústavní stížností.
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že jeho výše uvedená základní práva měla být obecnými soud porušena tím, že soudy měly meritorní stránku návrhu a stížnosti stěžovatele posuzovat nesprávným a nezákonným způsobem a bagatelizovat jeho námitky v nich uplatněné. Stěžovatel se svým návrhem podaným ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, dožadoval opravy písařských chyb v rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 18. 9. 2013 č. j. 28 T 1/2013-761. Konkrétně šlo o označení osoby stěžovatele, kdy stěžovatel zde měl být nesprávně označen uvedením místa narození ve Slovenské republice, resp. v SR, která v roce jeho narození, tj. XXXX, jako samostatný stát neexistovala, a dále mělo dojít v rozsudku k nesprávnému označení soudu rozhodujícího ve věci názvem: Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci, kdy dle stěžovatele takovýto soud v České republice neexistuje.
3. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, návrhu stěžovatele na opravu písařských chyb usnesením ze dne 4. 4. 2017 č. j. 28 T 1/2013-1136 nevyhověl a Vrchní soud v Olomouci stížnost proti tomuto usnesení svým usnesením ze dne 23. 5. 2014 č. j. 4 To 35/2017-1145 zamítl.
4. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by předmět ústavní stížnosti a námitky stěžovatele dosahovaly ústavněprávní roviny, kdy stěžovatelem tvrzená pochybení nemohla mít žádný vliv na rozhodnutí ve věci samé ani jinak vést k porušení základních práv stěžovatele v trestním řízení.
5. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu