ECLI:CZ:US:2017:2.US.3395.17.1
sp. zn. II. ÚS 3395/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Nguyen Thanh Binh, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017 č. j. 30 Cdo 551/2016-105, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu.
2. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky nesplňuje, protože nebyl naplněn požadavek zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu). Jak Ústavní soud uvedl v publikovaném usnesení sp. zn. III. ÚS 403/01 ze dne 22. 10. 2001 (U 39/24 SbNU 557): "Plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem, udělená před vydáním stížností napadeného rozhodnutí, tedy dříve, než došlo k tvrzenému zásahu do práv účastníka orgánem veřejné moci, není v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů."
3. Plná moc, kterou zákonní zástupci stěžovatele udělili advokátu Mgr. Janu Boučkovi, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1 (dále jen "advokát stěžovatele"), je datována dnem 10. 5. 2017. V ústavní stížnosti přitom stěžovatel napadá citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017. Plná moc tedy byla udělena cca tři a půl měsíce před napadaným rozhodnutím.
4. Ústavní soud za této situace přípisem ze dne 14. 11. 2017 poučil advokáta stěžovatele, že mu udělená plná moc nesplňuje podmínky zákona o Ústavním soudu. Odkázal přitom na publikované usnesení sp. zn. III. ÚS 403/01 citované výše. Současně ho poučil, že pokud předmětná vada nebude odstraněna ve lhůtě jednoho týdne od doručení daného přípisu, pak bude ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
5. Mgr. Jan Bouček zareagoval přípisem ze dne 20. 11. 2017, ve kterém uvedl, že "[z]e žádného ustanovení ani hmotného ani procesního práva neplyne závěr (...), že plná moc musí být udělena pro zastupování před Ústavním soudem ČR až poté, kdy dojde k zásahu do základního práva." Názor Ústavního soudu vyjádřený ve výzvě k odstranění vad podle něj popírá princip "vigilantibus iura", podle kterého každý z nás může činit vše pro to, aby ochránil svá práva, včetně ustanovování zástupců pro futuro. Závěrem vyzývá Ústavní soud, aby mu sdělil ustanovení, ze které ukládaná povinnost plyne, a že se pak bude podle něj řídit. Sdělil, že požadavek Ústavního soudu považuje za neodůvodněný a v rozporu se základními principy, na nichž stojí samotný Ústavní soud.
6. Závěry o nutnosti udělení plné moci až po napadaném zásahu do základních práv, které advokát stěžovatele rozporuje, plynou z judikatury Ústavního soudu, který tímto způsobem vyložil §30 zákona o Ústavním soudu (viz bod 2 výše). Advokát stěžovatele byl na tuto skutečnost výslovně upozorněn ve výzvě, kterou mu byla stanovena přiměřená lhůta k odstranění vytýkaných vad. Namísto jednání v souladu s touto výzvou advokát stěžovatele zvolil postup, který její požadavky nesplňuje. Ve stanovené lhůtě tedy vady plné moci neodstranil. Byl přitom poučen, že v případě neodstranění vad bude ústavní stížnost odmítnuta.
7. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost za přiměřeného užití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2017
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj