ECLI:CZ:US:2017:2.US.3774.16.1
sp. zn. II. ÚS 3774/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelů Ladislava Krále a Miluše Králové, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 15. 11. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno rukou psané podání, označené jako "ústavní stížnost", původně zaslané Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, kterým stěžovatelé napadli blíže neurčené rozhodnutí Nejvyššího soudu, a jehož obsahem je tvrzené porušení práva na přidělení bezplatného advokáta a žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení před Ústavním soudem. V dalším stěžovatelé brojí proti postupu společnosti CETELEM, která jim (zřejmě) v minulosti poskytla spotřebitelskou půjčku a později (po onemocnění stěžovatele) nesouhlasila se snížením splátek.
Podání stěžovatelů zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Zejména z něj vůbec nebylo patrno, čeho se vlastně stěžovatelé v tomto řízení domáhají, a pro řízení před Ústavním soudem nebyli zastoupeni advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byli navrhovatelé vyzváni přípisem, jim doručeným dne 28. 11. 2016, v němž byli též upozorněni, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 20 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jim rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí. Výslovně byli poučeni o tom, že jim nemůže být Ústavním soudem ustanoven advokát, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát určený Českou advokátní komorou v Brně.
Na tuto výzvu stěžovatelé zareagovali přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 12. 2016, jehož obsahem je však pouze vyslovení značně expresivního nesouhlasu s postupem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, který jejich ústavní stížnost přeposlal přímo Ústavnímu soudu namísto toho, aby jim ustanovil bezplatného advokáta sám.
Ústavní soud za této situace konstatuje, že navrhovatelé vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranili, ačkoliv lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula již dne 19. 12. 2016.
Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely i vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikaturu Ústavního soudu je dostupná též z: http://nalus.usoud.cz)], smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelů, kteří svůj návrh vůbec nijak ústavněprávně neodůvodnili a není z něj ani patrno, čeho se vlastně domáhají a zda je podaný návrh přípustný.
Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelů předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na nich, aby vyslyšeli výzvu Ústavního soudu a zvolili si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo porušení jejich základních lidských práv, jaká rozhodnutí vlastně napadají a rovněž by uvedl, že před podáním ústavní stížnosti stěžovatelé vyčerpali všechny přípustné prostředky k ochraně práv. Právě proto také Ústavní soud ve výzvě k odstranění vad stěžovatele výslovně informoval o možnosti určení advokáta Českou advokátní komorou.
Tento advokát by stěžovatelům rovněž vysvětlil, že se ústavní stížnost podává přímo k Ústavnímu soudu a nikoliv prostřednictvím okresního soudu, jak chybně učinili. Proto také ostatně Okresní soud ve Frýdku-Místku postupoval zcela správně, když podanou ústavní stížnost předal přímo Ústavnímu soudu, aniž rozhodoval o žádosti o ustanovení bezplatného advokáta (žádost o osvobození od soudních poplatků v řízení před Ústavním soudem byla zcela bezpředmětná, jelikož toto řízení poplatkové povinnosti nepodléhá).
Pokud se proto stěžovatelé na Českou advokátní komoru ve shora uvedeném smyslu neobrátili a ani nezmocnili k zastupování žádného advokáta sami, nemůže tuto jejich nečinnost Ústavní soud nahrazovat a podaný návrh proto nelze meritorně posoudit.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. ledna 2017
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj