ECLI:CZ:US:2017:2.US.4174.16.1
sp. zn. II. ÚS 4174/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Martina Koláře, právně zastoupeného Mgr. Petrou Šilhavou, advokátkou, AK se sídlem Veveří 365/46, Brno, proti vyrozumění Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha II, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality - 1. oddělení, ze dne 26. 7. 2016 č. j. KRPA-160984- 13/TČ-2016-001291, vyjádření Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 30. 8. 2016 č. j. 2 ZN 359/2016 a vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. 10. 2016 č. j. 3 KZN 1091/2016-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 12. 2016, se stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená vyrozumění, a to z důvodu porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Podle obsahu ústavní stížnosti podal stěžovatel Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, Městskému ředitelství policie Brno, oznámení o podezření ze spáchání trestného činu ze strany právnické osoby International Capital Management AG, se sídlem Industriestrasse 56, 9491 Ruggell, Lichtenštejnské knížectví, která se dle názoru stěžovatele dopustila trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku, popř. podvodu, a to ve spolupachatelství s obchodní společností E&S Investments Czech Republic, s. r. o. Po postoupení spisového materiálu místně a věcně příslušnému útvaru Policie ČR a po doplnění oznámení ze strany stěžovatele obdržel stěžovatel prostřednictvím svého právního zástupce vyrozumění o tom, že "policejním orgánem nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, přestupek či jiný správní delikt." Stěžovatel proto podal k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 2 v souladu s §174 trestního řádu podnět k prošetření postupu policie - Žádost o výkon dozoru. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 2 svým vyrozuměním ze dne 30. 8. 2016 stěžovateli sdělilo, že "...se státní zástupce zabýval jak z hlediska věcného, tak z hlediska procesního. Vzhledem k tomu, že v postupu policejního orgánu nebylo shledáno žádné pochybení, bylo administrativní uložení věci ze dne 25. 7. 2016 ponecháno v platnosti." Stěžovatel poté požádal o přezkoumání postupu státního zástupce Městské státní zastupitelství v Praze, dle jehož vyjádření ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. 3 KZN 1091/2016 toto neshledalo v postupu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 žádné pochybení a podnět jako nedůvodný odložilo.
3. Stěžovatel se domnívá, že postup policejního orgánu nelze považovat za dostatečný, neboť se předmětnou kauzou zabýval pouze povrchně a nevzal v úvahu účelové jednání podezřelých, totiž uvedení stěžovatele (potažmo i dalších možných poškozených) v omyl s cílem získat finanční prospěch.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.
5. Ústavní soud se již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestní stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze "čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odstavce 1 písmene d) Ústavy ČR nezakládá" (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).
6. Z kontextu ústavní stížnosti pak vyplývá, že se stěžovatel ve své ústavní stížnosti dovolává práva na účinné vyšetřování. Tím se Ústavní soud v nedávné době opakovaně zabýval a v dnes již poměrně rozsáhlé judikatuře vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, meze tohoto subjektivního ústavního práva (srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12, ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 a ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 nebo usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jak lze dovodit z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, právo poškozeného na účinné vyšetřování se uplatní zejména u zásahů do práv chráněných čl. 2, čl. 3 a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací a výjimečně také u čl. 8 Úmluvy chránícího právo na soukromý a rodinný život (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10). Není-li dotčeno žádné z uvedených substantivních práv poškozeného, nelze dovodit, že by mu svědčilo právo na účinné vyšetřování. Právo na efektivní trestněprávní ochranu navíc nelze uplatnit v případě, kdy se poškozený může svých práv účinně domáhat jinými právními prostředky (např. občanskoprávní žalobou nebo instituty správního práva).
7. Uvedené právo není tedy v judikatuře Ústavního soudu chápáno jako absolutní právo na policejní vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících, záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Trvat na nutnosti vynaložení všech možných prostředků pro trestní vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska pouze v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy (život, zdraví, osobní svobodu, apod. - viz blíže nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16), kde poškození nemohou z právních či faktických důvodů zajistit spravedlivou nápravu sami, resp. jim dostupnými právními prostředky (obdobně viz např. usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15 nebo ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2308/15).
8. Podstata jednání, kterého se dle stěžovatele měla dopustit podezřelá společnost, spočívá v uzavření smlouvy o správě aktiv stěžovatele, na jejímž základě měla stěžovateli vzniknout majetková újma. Dle orgánů činných v trestním řízení však neobsahuje tato smlouva žádné ustanovení, které by bylo v rozporu se zákonem a z něhož by bylo možno dovodit podvodné jednání ze strany společnosti či osob ji zastupujících.
9. Podle Ústavního soudu je z obsahu stěžovatelem rozporovaných vyrozumění zřejmé, že orgány činné v trestním řízení věnovaly hodnocení skutkového stavu příkladný prostor. Věc posuzovaly pečlivě a své závěry dostatečně odůvodnily. Odlišný právní názor, resp. odlišné hodnocení důkazů, než je názor stěžovatele, nezakládá porušení jeho ústavních práv.
10. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2017
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu