ECLI:CZ:US:2017:2.US.882.17.1
sp. zn. II. ÚS 882/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudce Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti Ing. Jiřího Zapletala, zastoupeného JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 5, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2016, č. j. 18 Co 128/2015-578, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, č. j. 22 Cdo 4280/2016-602, za účasti Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 3. 2017 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále i jen "Listina"), jakož i porušení práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatel rekapituluje, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta jeho zápůrčí žaloba. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu pak bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku krajského soudu. Stěžovatel uvádí, že se předmětnou zápůrčí žalobou domáhal ochrany proti imisím (popílek, kouř a plyny) pronikajícím na jeho pozemek z nemovitostí vlastněných žalovaným Daliborem Červinkou. Způsob, jakým o jeho žalobě obecné soudy rozhodly, však stěžovatel považuje za neslučitelný s garancemi základních práv obsaženými v ústavním pořádku.
3. Konkrétně stěžovatel obecným soudům vytýká, že jeho žalobu zamítly s poukazem na skutečnost, že v době jejich rozhodování již k imisím nedocházelo. Nezabývaly se přitom existencí důvodných obav na straně stěžovatele, že by k imisím v budoucnu opět docházet mohlo. Stěžovatel tvrdí, že komínová tělesa, z nichž imise pocházely, sice žalovaný přestal používat, ale učinil tak pouze v důsledku nařízeného předběžného opatření. Nic mu tak nyní nebrání, aby tato komínová tělesa - která jsou dle stěžovatele v havarijním stavu - začal opět užívat. Tento přístup soudů dle stěžovatele znamená, že ad absurdum by každému rušiteli sousedských vztahů stačilo se zásahy do práv souseda přestat vždy chvíli před vydáním soudního rozhodnutí.
4. Bližší obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
5. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný.
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
7. V daném případě Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy (včetně Městského soudu v Brně, jehož rozhodnutí napadeno nebylo) se tvrzeními a námitkami stěžovatele řádně zabývaly a své závěry o nedůvodnosti žaloby pečlivě a ústavně konformně odůvodnily. Ve vztahu k nyní uplatněným námitkám stěžovatele proto Ústavní soud uvádí toliko následující.
8. Městský soud v Brně se ve svém rozhodnutí zabýval zejména tím, zda v době rozhodování docházelo k imisím způsobeným spalováním tuhých paliv ve čtyřech komínových tělesech, označených jako komíny 3, 4, 5 a 6. Proces zjišťování skutkového stavu považuje Ústavní soud za ústavně konformní, dokonce až vyčerpávající. Městský soud totiž své skutkové závěry opřel o výpovědi svědků i o zjištění týkající se technického stavu a způsobu používání komínů. Z výpovědí svědků soud prvního stupně dovodil, že k pronikání imisí prokazatelně mohlo dojít jednorázově a poměrně dávno - v roce 2007. Dále konstatoval, že v současné době ke dvěma komínům není připojen žádný zdroj vytápění a k jednomu komínu je připojen zdroj plynový, pročež reálná hrozba imisí se týká pouze jednoho komínového tělesa (komín č. 3). V řízení pak bylo prokázáno, že ve vztahu k tomuto komínu žalovaný učinil opatření, která měla zajistit, aby se zásah do práv stěžovatele neopakoval. V tomto ohledu městský soud zdůraznil, že závady dříve vytýkané v revizních zprávách byly napraveny a že v posledních letech žádné imise prokázány nebyly.
9. Z uvedeného je zřejmé, že obecné soudy se nezabývaly toliko minulými zásahy, nýbrž i otázkou, zda za současného stavu reálně hrozí opakování zásahů imisemi z komína č. 3 (ve vztahu k němuž jedině opodstatněné obavy existovat mohly).
10. Rovněž právní hodnocení provedené obecnými soudy považuje Ústavní soud, stejně jako zjištění skutkového stavu, za ústavně konformní. Obecné soudy řádně odůvodnily, jaká ustanovení právních předpisů na věc dopadají, přičemž tato ustanovení interpretovaly a aplikovaly racionálně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Veškerá tvrzení, námitky i důkazní návrhy stěžovatele byly obecnými soudy vypořádány, a to jak v řízení nalézacím, tak v řízeních před soudem odvolacím a soudem dovolacím.
11. S ohledem na shora uvedené byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost odmítnout zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. července 2017
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu