ECLI:CZ:US:2017:3.US.1099.17.1
sp. zn. III. ÚS 1099/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., zastoupeného Mgr. Katarínou Hájkovou, advokátkou, sídlem Hvozdecká 1364/21, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2017 č. j. 21 Co 16/2017-474, a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. září 2016 č. j. Nc 1020/2014-419, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. ledna 2017 č. j. Nc 1020/2014-465, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě, jako účastníků řízení, a O. D., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností ze dne 11. 4. 2017 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů, neboť jimi mělo být porušeno základní právo stěžovatele i jeho nezletilého syna, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") a následně Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozhodly ve věci péče o nezletilého syna stěžovatele a vedlejší účastnice (prvostupňové řízení vedené pod sp. zn. Nc 1020/2014, druhostupňové řízení pod sp. zn. 21 Co 46/2016).
3. Stěžovatel následně podal žalobu na obnovu tohoto opatrovnického řízení (požadoval změnu výše dlužného výživného), a současně podal žalobu pro zmatečnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 17. 5. 2016 č. j. 21 Co 46/2016-327. Namítal, že jeho nezletilý syn nebyl v daném opatrovnickém řízení řádně zastoupen, resp. jemu ustanovený kolizní opatrovník Městský úřad ve Znojmě jej řádně nezastupoval, neboť se opakovaně nedostavil k jednání krajského soudu v odvolacím řízení. Obě žaloby byly spojeny ke společnému řízení. Okresní soud usnesením ze dne 15. 9. 2016 č. j. Nc 1020/2014-419 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 27. 1. 2017) ve výroku I. žalobu na obnovu řízení zamítl, ve výroku II. zamítl žalobu pro zmatečnost, a výroky III. - V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
4. K odvolání stěžovatele ve věci žaloby pro zmatečnost (stěžovatel podal současně i odvolání ve věci žaloby na obnovu řízení) rozhodl krajský soud usnesením ze dne 3. 3. 2017 č. j. 21 Co 16/2017-474 tak, že potvrdil prvostupňový výrok II. o zamítnutí žaloby pro zmatečnost; dalšími svými výroky pak částečně změnil a zčásti potvrdil nákladové výroky okresního soudu týkající se žaloby pro zmatečnost, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
5. Okresní soud a krajský soud shodně uvedly, že stěžovatel nebyl k podání žaloby pro zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), aktivně legitimován, neboť nebyl účastníkem opatrovnického řízení, neměl v daném řízení procesní způsobilost a současně nebyl ani řádně zastoupen; nebyl účastníkem, kterého by se týkala daná zmatečnostní vada řízení. Krajský soud doplnil, že stěžovatel ani nezletilého nezastupuje, neboť v opatrovnickém řízení nezletilého zastupoval opatrovník - Městský úřad ve Znojmě a v řízení o žalobě pro zmatečnost zastupuje nezletilého ustanovený opatrovník - advokát. Okresní soud navíc uvedl, že ani vlastní námitku stěžovatele o nikoliv řádném výkonu funkce opatrovníka Městským úřadem ve Znojmě nepovažuje za důvodnou, neboť opatrovník zastupoval nezletilého v opatrovnickém řízení řádně; dostavoval se na prvostupňová jednání, zasílal soudu své písemné zprávy a vyjádření, v odvolacím řízení se konaly sice dvě jednání, avšak na druhém bylo "toliko" vyhlášeno konečné rozhodnutí, přičemž k prvnímu jednání se opatrovník sice nedostavil, avšak okresnímu soudu zaslal písemně své stanovisko.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že jemu, jakož i jeho nezletilému synovi, byla odepřena soudní ochrana. Opatrovník nezletilého v opatrovnickém řízení se nedostavil opakovaně k jednání odvolacího soudu. Stěžovatel údajně několikrát upozorňoval i na další nezodpovědný postup daného opatrovníka; stížnosti podávané opatrovníku i jeho nadřízenému "Krajskému úřadu" nebyly shledány důvodnými, avšak námitkami stěžovatele se věcně nikdo nezabýval. Stěžovatel je přesvědčen, že proti němu není postupováno objektivně, o čemž má svědčit i to, že okresní a krajský soud mu nepřiznaly aktivní legitimaci k podání žaloby pro zmatečnost, a to ani jako zákonnému zástupci nezletilého syna. Stěžovatel uvedl, že je jediným, kdo se může bránit v zastoupení nezletilého syna danou žalobou pro zmatečnost, neboť by bylo paradoxní, aby kolizní opatrovník nezletilého, zastupující nezletilého v opatrovnickém řízení, podával žalobu pro zmatečnost s odůvodněním, že nezletilý jím nebyl řádně zastoupen.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
9. Ústavní soud k věci předesílá, že byť jsou napadena obě soudní rozhodnutí v plném rozsahu, je zřejmé, že v případě rozhodnutí okresního soudu směřuje ústavní stížnost proti těm jeho výrokům, které se týkají stěžovatelovy žaloby pro zmatečnost, a nikoliv též výrokům, které se týkají jeho žaloby na obnovu opatrovnického řízení; ve věci stěžovatelovy žaloby na obnovu řízení stěžovatel podal odvolání a dosud odvolací řízení probíhá, resp. rozhodnutí o tomto odvolání nebylo ústavní stížností - petitem ani vlastním námitkovým obsahem - napadeno (zásada subsidiarity ústavní stížnosti).
10. Napadená usnesení ve věci stěžovatelovy žaloby pro zmatečnost podle Ústavního soudu z ústavněprávního hlediska obstojí a do základních práv stěžovatele jimi zasaženo nebylo. Ústavní soud shledal, že soudy vycházely z relevantních zákonných ustanovení a své skutkové i právní závěry přehledně a dostatečně rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí.
11. Z předložených listin vyplývá, že stěžovatel podal svým jménem žalobu pro zmatečnost, přičemž poukazoval výhradně na porušení procesních práv jeho nezletilého syna v opatrovnickém řízení. V daném opatrovnickém řízení byl nezletilý syn odlišným účastníkem od stěžovatele, a z důvodu možné kolize mezi jeho zájmy na straně jedné a zájmy jeho rodičů (stěžovatele a vedlejší účastnice) na straně druhé, byl zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem - Městským úřadem ve Znojmě. Za dané situace tedy závěr okresního soudu a krajského soudu, podle kterého v případě, kdy předmětem posouzení v řízení o žalobě pro zmatečnost má být dotčení procesních práv nezletilého (v opatrovnickém řízení) podle §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., může v řízení o žalobě pro zmatečnost vystupovat jako žalobce, a tedy mít aktivní legitimaci, výhradně daný nezletilý (pozn. lze přitom u něj očekávat zastoupení zákonným zástupcem, příp. též zvoleným advokátem; s ohledem na případnou kolizi zájmů mezi nezletilým a rodičem lze rovněž předpokládat ustanovení kolizního opatrovníka pro řízení o žalobě pro zmatečnost), není nijak excesivní nebo odporující zákonem stanovenému postupu, na který poukazuje i čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel v ústavní stížnosti nepředestírá podstatnou argumentaci, kterou by zpochybnil daný stěžejní závěr okresního soudu a krajského soudu, resp. postup obou soudů týkající se dané otázky, toliko uvádí, že nelze očekávat, že by opatrovník nezletilého z opatrovnického řízení (Městský úřad ve Znojmě) podával žalobu pro zmatečnost směřující proti vlastnímu opatrovnickému postupu. Nelze přisvědčit ani jeho názoru uvedenému v ústavní stížnosti, podle kterého by jeho aktivní legitimaci v řízení založila skutečnost, že je zákonným zástupcem nezletilého; ostatně dané konstatování v ústavní stížnosti postrádá bližší právní argumentaci (natož argumentaci ústavněprávní). Podle Ústavního soudu tedy z námitky uváděné stěžovatelem v ústavní stížnosti neplyne protiústavní porušení jeho práva na přístup k soudu (stěžovatel se domáhal přístupu k soudu formou žaloby pro zmatečnost, avšak porušení svých práv ve vztahu k opatrovnickému řízení netvrdil).
12. Ústavní soud současně dodává, že hlavní námitkou v ústavní stížnosti i v předchozím řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost byla jeho tvrzení o tom, že opatrovník nezastupoval nezletilého v opatrovnickém řízení řádně, neboť se nezúčastnil jednání u odvolacího soudu. Takto obecně uvedené tvrzení však podle Ústavního soudu postrádá svůj podstatný základ, kterým by v případě námitky takového druhu měla být zejména ochrana práv nezletilého, a to věcných práv, o kterých bylo v rámci řešení merita věci v opatrovnickém řízení rozhodnuto. Žádnou takovou konkrétní a jasně specifikovanou újmu nezletilého však stěžovatel v ústavní stížnosti ani před krajským soudem v rámci řízení o žalobě pro zmatečnost netvrdil (jak vyplývá z ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu); není patrno, jaká konkrétní hmotná práva a jakým způsobem měla být u nezletilého porušena v důsledku toho, že se ustanovený opatrovník neodstavil na jedno jednání odvolacího opatrovnického soudu (dle zjištění okresního soudu došlo na druhém jednání krajského soudu "pouze" k vyhlášení konečného rozhodnutí). Jinak řečeno, procesní pravidla a procesní práva účastníků řízení upravená právními předpisy neexistují sama pro sebe. Lze doplnit, že nezletilý syn stěžovatele a vedlejší účastnice byl také jedním z účastníků řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost, přičemž v daném řízení byl zastoupen před okresním soudem i krajským soudem ustanoveným opatrovníkem - advokátem (tj. opatrovníkem odlišným od opatrovníka ustanoveného v opatrovnickém řízení), který v řízení o žalobě pro zmatečnost vyjádřil stanovisko, že považuje výkon funkce opatrovníka (Městského úřadu ve Znojmě) v opatrovnickém řízení za řádně zastávanou, a má stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost za rozpornou se zájmy samotného nezletilého.
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu