ECLI:CZ:US:2017:3.US.1100.17.1
sp. zn. III. ÚS 1100/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Kladrubského, zastoupeného JUDr. Michalem Filipinským, advokátem, sídlem Vinohradská 396/18, Praha 2, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. února 2017 č. j. 1 KZN 410/2013-326, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 11. 4. 2017 návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jímž se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze.
2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
3. Ústavní soud zdůrazňuje, že ve své judikatuře přísně ctí zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není příslušný žádný jiný orgán a jakékoliv "dvojkolejné" rozhodování je tedy z podstaty institutu ústavní stížnosti vyloučeno [srov. ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu.
4. V případech ochrany práva na účinné vyšetřování, proti jehož tvrzenému porušení stěžovatel fakticky brojí, je pro přípustnost ústavní stížnosti dle ustálené judikatury Ústavního soudu nutné vyčerpat jako účinný procesní prostředek ochrany práva i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství (nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 nebo usnesení ze dne 26. 10. 2015 sp. zn. III. ÚS 2903/15; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je podle právního názoru Ústavního soudu (viz výše uvedený nález) obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
5. Rozhodnutí o této žádosti stěžovatel nenapadá a z ústavní stížnosti není ani zřejmé, zda tento procesní prostředek vůbec využil. Jestliže se tak stalo, může stěžovatel proti tomuto rozhodnutí brojit ústavní stížností v budoucnu, za předpokladu splnění všech procesních podmínek dle zákona o Ústavním soudu.
6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj