ECLI:CZ:US:2017:3.US.1154.17.1
sp. zn. III. ÚS 1154/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem, sídlem Fibichova 218, Mělník, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2017 č. j. 17 Co 35/2017-803 a proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 42 P 502/2012-774, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a 1) Ž. P. a 2) O. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu ústavně zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, vedlejší účastník 2) je od roku 2013 svěřen do péče vedlejší účastnice 1). Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 10. 2015 č. j. 42 P 502/2012-423 bylo rozhodnuto, že stěžovatel je (s postupným rozšiřováním) oprávněn stýkat se s vedlejším účastníkem 2) každý čtvrtek od 15:00 do 18:00 hodin a dále každý sudý týden v příslušnou sobotu a příslušnou neděli od 10:00 do 17:00 hodin s tím, že si vedlejšího účastníka 2) převezme v bydlišti vedlejší účastnice 1) nebo mateřské škole a že vedlejší účastnice 1) je povinna vedlejšího účastníka 2) včas a řádně připravit.
3. Stěžovatel v měsíci říjnu roku 2016 podal šest návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku, v nichž tvrdil, že po vyzvání okresním soudem ze dne 22. 9. 2016 vedlejší účastnice 1) celkem šestkrát (v rozmezí od 29. 9. 2016 do 23. 10. 2016) nepřipravila vedlejšího účastníka 2) ke styku a rozhodnutí dobrovolně neplní.
4. Usnesením okresního soudu ze dne 15. 11. 2016 č. j. 42 P 502/2012-774 byly návrhy (mimo jiné dalších pět návrhů z měsíce září 2016) stěžovatele zamítnuty. Okresní soud v odůvodnění uvedl, že v řízení byla prokázána nemoc vedlejšího účastníka 2), pro kterou se nemohl styk se stěžovatelem uskutečnit.
5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 1. 2017 č. j. 17 Co 35/2017-803 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud vedle rozvedení významu výkonu rozhodnutí ve věcech péče a styku s nezletilým dítětem uvedl, že okresní soud vyšel při rozhodování ze správných zjištění a že vztahy mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí 1) jsou konfliktní a nelze je řešit opakovaným podáváním návrhů na výkon rozhodnutí.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti okresnímu soudu a krajskému soudu vytkl, že při rozhodování vycházely ze zjištění velmi obecného až povrchního charakteru a rozhodly v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Z odůvodnění podle stěžovatele nevyplývá, že by ve zmíněných dnech ke styku došlo, resp. není zřejmé, že by vedlejší účastník 2) nebyl styku schopen.
7. Dále se v ústavní stížnosti stěžovatel soustředil na význam osobního kontaktu dítěte se svým rodičem a zdůraznil, že v nyní posuzované věci je podle něj povinností vedlejší účastnice 1) vždy připravit vedlejšího účastníka 2) ke styku.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo jestliže porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody. Žádný z těchto závěrů však v nyní posuzované věci nelze učinit.
10. Argumentace stěžovatele v žádném bodě nedosahuje ústavní roviny a je pouhou polemikou s provedeným dokazováním. Nadto Ústavní soud uvádí, že tvrzení stěžovatele o nedostatečném zjištění stavu věci, přesněji neprokázání neschopnosti vedlejšího účastníka 2) se se stěžovatelem setkat, nejsou důvodná. Z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že zejména okresní soud vedl řádné dokazování k prokázání příčin neuskutečnění styku, když zjistil, že styku bránila nemoc, což bylo potvrzeno také lékařskou zprávou a čerpáním potřeby ošetřování vedlejší účastnicí 1).
11. Ústavní soud souhlasí s názorem krajského soudu, že vztahy mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí 1) jsou vážně narušeny a není možné je řešit opakovaným podáváním návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí. Z napadených usnesení Ústavní soud zjistil, že stěžovatel od měsíce června 2016 podal téměř dvacet návrhů na nařízení výkonu rozhodnutí a od měsíce dubna 2016 několik návrhů na změnu rozhodnutí o úpravu péče a styku. Takový postup není v případě péče o dosud čtyřleté dítě standardní a může se negativně odrazit na duševním, citovém a sociálním vývoji dítěte. Ústavní soud proto souhlasí s doporučením krajského soudu řešit situaci za pomoci odborníků, a nikoliv opakovaným podáváním návrhů civilním soudům.
12. Vzhledem k tomu, že postupem okresního ani krajského soudu v posuzované věci nedošlo k zásahu do základních práv stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu