ECLI:CZ:US:2017:3.US.164.16.1
sp. zn. III. ÚS 164/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou, sídlem Čáslavská 1750/8, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2015 sp. zn. 8 To 379/2015 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. srpna 2015 sp. zn. 38 T 172/2014, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 a S. R. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 8. 2015 sp. zn. 38 T 172/2014 byl stěžovatel uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. b), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 trestního zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §354 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Podle §81 a §82 odst. 1 trestního zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání.
3. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 8 To 379/2015 bylo podle §256 trestního řádu odvolání stěžovatele zamítnuto.
4. Proti usnesení městského soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 8 To 379/2015 podal stěžovatel dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 č. j. 7 Tdo 469/2016-25 podle §256 trestního řádu zamítnuto. Uvedené usnesení Nejvyššího soudu však stěžovatel nyní posuzovanou ústavní stížností nenapadl a o skutečnosti, že podal dovolání, Ústavní soud v předmětné věci neinformoval.
5. Dne 8. 7. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena další ústavní stížnost stěžovatele, vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2228/16, která směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016 č. j. 7 Tdo 469/2016-25, a dále proti usnesení městského soudu ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. 8 To 379/2015 a proti rozsudku obvodního soudu ze dne 6. 8. 2015 č. j. 38 T 172/2014-864; obě posledně uvedená rozhodnutí byla napadena rovněž v rámci nyní posuzované ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. III. ÚS 2228/16 Ústavní soud tuto druhou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
II.
Argumentace stěžovatele
6. V nyní posuzované ústavní stížnosti stěžovatel uplatňuje tytéž námitky, jaké uplatnil ve své ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2228/16, a proto Ústavní soud na obsah této ústavní stížnosti v plném rozsahu odkazuje.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel ke dni rozhodování o této ústavní stížnosti již vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Byť stěžovatel petitem ústavní stížnosti nenavrhuje zrušit usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo dovolání stěžovatele odmítnuto, za nastalé procesní situace Ústavní soud považuje ústavní stížnost za přípustnou (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 256/08, sp. zn. IV. ÚS 406/04, dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná, rozsudek Evropského soudu pro lidská zpráva ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. dubna 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha č. 3, 2004, str. 125).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Nyní posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti týmž rozhodnutím a obsahuje tytéž námitky jako ústavní stížnost vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 2228/16. Ústavní soud konstatuje, že ve svém usnesení sp. zn. III. ÚS 2228/16 se dostatečným způsobem s těmito námitkami stěžovatele vypořádal, na svých závěrech setrvává a nevidí důvod na nich cokoli měnit, pročež na toto usnesení v plném rozsahu odkazuje.
11. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými. Obecné soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
12. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu