ECLI:CZ:US:2017:3.US.1700.17.1
sp. zn. III. ÚS 1700/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky Jarmily Svozilové, zastoupené JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou, sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, proti sdělení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2017 sp. zn. 16 C 54/2014, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a 1) Marie Hájkové a 2) Milana Hájka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá, aby Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 54/2014 byl uložen zákaz pokračovat v porušování jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále aby krajskému soudu bylo přikázáno provést důkaz znaleckým posudkem č. 170/2016, vypracovaným znalkyní Mgr. Hanou Novákovou.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že sdělením krajského soudu ze dne 22. 5. 2017 sp. zn. 16 C 54/2014 jí bylo oznámeno, že krajský soud nebude přihlížet ke znaleckému posudku, a to s odůvodněním, že jeho provedení bylo navrženo po koncentraci řízení. V této souvislosti dodává, že až do udělení plné moci advokátovi nebyla v řízení právně zastoupena. Podle stěžovatelky bylo provedení důkazu znaleckým posudkem navrženo vedlejšími účastníky ještě před nastoupením účinků koncentrace řízení, přičemž ona sama nemohla předpokládat, že k němu nedojde a bude třeba jejího opětovného návrhu. Nelze jí proto přičítat k tíži, že tentýž návrh nepodala i ona, resp. že tak učinila až po koncentraci řízení.
3. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost není přípustná.
4. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. V nyní posuzované věci stěžovatelka nenapadá pravomocné rozhodnutí krajského soudu, nýbrž jeho sdělení, že nebude přihlížet ke znaleckému posudku. K "jinému zásahu orgánu veřejné moci" se Ústavní soud v dřívější rozhodovací praxi vyjádřil již opakovaně, kdy shodně dospěl k závěru, že "zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu" (srov. zejména nález ze dne 30. 11. 1995 ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95; rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz). K tomu však vždy doplnil, že základním předpokladem je, aby "důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nebylo možno čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky." V nyní posuzované věci není důvod se od obecného pojetí subsidiarity ústavní stížnosti (srov. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) odchylovat. Jde o postup soudu prvního stupně, a proto stěžovatelka může veškerou argumentaci uplatnit v rámci případně podaného odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. Není tedy naplněn základní předpoklad, že tvrzenému zásahu do základních práv a svobod nelze čelit jinak než podáním ústavní stížnosti.
5. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka má k dispozici jiné prostředky obrany, je její návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustný, a Ústavní soudu jej proto podle tohoto ustanovení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj