ECLI:CZ:US:2017:3.US.1987.17.1
sp. zn. III. ÚS 1987/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNISTAV CONSTRUCTION a. s., sídlem Příkop 828/6, Brno, zastoupené JUDr. Zuzanou Fědorovou, advokátkou, sídlem Příkop 828/6, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. března 2017 č. j. 229 C 8/2016-155, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti JANOŠÍK OKNA-DVEŘE s. r. o., sídlem Lačnov 81, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdila, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") porušil principy spravedlivého a řádného procesu (čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
2. Napadeným rozsudkem bylo k žalobě vedlejší účastnice na zaplacení částky 9 680 Kč s příslušenstvím rozhodnuto, že se řízení co do úroků z prodlení z výše uvedené částky od 28. 11. 2015 do 29. 2. 2016 zastavuje, že stěžovatelka jako žalovaná je povinna zaplatit vedlejší účastnici žalovanou částku s úroky z prodlení od 1. 3. 2016 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Městský soud vyšel z toho, že mezi účastníky řízení jako smluvními stranami smlouvy o dílo vznikl spor o oprávněnost reklamace, jenž byl v souladu se smlouvou předložen k posouzení akreditované zkušebně s tím výsledkem, že stěžovatelčina reklamace není oprávněná, a tak (stěžovatelka) je, jak se smluvně zavázala, povinna uhradit náklady, které na dané stanovisko vedlejší účastnice vynaložila.
II.
Stěžovatelčina argumentace
3. Stěžovatelka tvrzené porušení svého práva na řádný proces zakládá na tom, že skutkové závěry byly dovozeny z důkazů, které k danému skutkovému zjištění vést nemohly. I když jde o bagatelní spor, došlo v daném řízení k závažnému pochybení, jehož důsledky z hlediska zásahu do její majetkové sféry jsou, resp. mohou být mnohonásobně větší, takže existuje naléhavý právní zájem na nápravě v podobě zrušení napadeného rozsudku.
4. V této souvislosti stěžovatelka odmítla tvrzení vedlejší účastnice, že okna, jež byla předmětem smlouvy o dílo, byla certifikována a odzkoušena u nezávislého certifikačního subjektu a prošla všemi relevantními zkouškami a kontrolami v akreditačních laboratořích, s tím, že se oprávněně domnívá, že žádné zkoušky neproběhly. Vedlejší účastnici předložila "Stanovisko Certifikačního orgánu k tepelně technickým vlastnostem dřevěného špaletového okna" ze dne 15. 9. 2015 od Centra stavebního inženýrství a. s. To však neobsahuje žádné zkoušky ani měření, ale využívá již naměřených hodnot, neboť se v něm pouze odkazuje na jiný materiál, z něhož ovšem vyplývá, že objednatelem měření byl jiný subjekt a jeho předmětem bylo jiné okno, než bylo dotčeno reklamovanou vadou, navíc šlo jen o jednu zkoušku z celé řady zkoušek zahrnutých do zkušebních norem pro okna. Na základě tohoto měření tak dle stěžovatelky nelze odpovědět na otázku, zda byla reklamace díla oprávněná. Současně stěžovatelka upozornila, že musela sama provést nápravu vad díla, přičemž jí dosud vznikly náklady ve výši 222 682 Kč. Závěrem městskému soudu vytkla, že nevzal v úvahu její argumenty, jež se týkají oprávněnosti reklamace.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádný takový prostředek proti napadenému soudnímu rozhodnutí k dispozici neměla; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Jak stěžovatelka sama uvádí, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za "bagatelní" [srov. §202 odst. 2 občanského soudního řádu)]; z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou "bagatelnost", vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14). To se však stěžovatelce proti jejím očekáváním nezdařilo, nadto by Ústavní soud nemohl ústavní stížnost považovat za opodstatněnou, i kdyby o "bagatelní" věc vůbec nešlo.
8. Stěžovatelka argumentovala vynaložením nákladů na odstranění vad díla a závažností pochybení, jichž se měl městský soud dopustit při hodnocení důkazů, jakož i tím, že se nevypořádal s její argumentací ohledně oprávněnosti reklamace. V souzené věci však byla řešena otázka vynaložených nákladů na vypracování stanoviska, přičemž z ústavní stížnosti není dostatečně zřejmé, jak by se napadené soudní rozhodnutí mohlo, byť nepřímo, závažným způsobem projevit ve stěžovatelčině majetkové sféře.
9. Ústavní soud nemohl akceptovat ani stěžovatelčinu argumentaci, dle níž se městský soud dopustil závažných pochybení (z hlediska neopomenutelných principů řádného procesu). Namítla-li stěžovatelka nesprávnost skutkových závěrů městského soudu, v ústavní stížnosti není vysvětleno, v jakém ohledu měl městský soud při hodnocení provedených důkazů pochybit. Ústavní stížnost je založena na námitce, že se městský soud nezabýval otázkou oprávněnosti reklamace, ač stěžovatelka tímto způsobem v soudním řízení argumentovala. Tuto otázku městský soud sice vůbec neřešil, z odůvodnění napadeného rozsudku však plyne, proč tomu tak bylo, když oprávněnost reklamace byla v souladu s dohodou smluvních stran posouzena akreditovanou zkušebnou a smluvní strany se zavázaly její závěry respektovat (a to i z hlediska úhrady nákladů na jeho vypracování). Je tedy zřejmé, že dle názoru městského soudu nešlo o relevantní otázku (argumentaci), přičemž příslušné závěry stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nereflektuje, a tudíž Ústavní soud nemá, co by mohl tomuto soudu vytknout.
10. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud neshledal, že by napadeným soudním rozhodnutím došlo k porušení výše uvedeného ústavně zaručeného základního práva, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu