infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.07.2017, sp. zn. III. ÚS 2179/17 [ usnesení / FILIP / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2017:3.US.2179.17.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2017:3.US.2179.17.1
sp. zn. III. ÚS 2179/17 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Filipa Žufana, zastoupeného Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou, sídlem Komenského nám. 56, Brandýs nad Labem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. května 2017 č. j. 9 C 260/2014-103, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdil, že jím bylo porušeno jeho právo uvedené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 byl stěžovatel vyzván, aby do 3 dnů od jeho doručení na účet soudu zaplatil poplatek z dovolání ve výši 2 000 Kč, jak to stanoví položka 23.2. Sazebníku soudních poplatků. 3. V ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na to, že mu Obvodní soud pro Prahu 9 vyměřil soudní poplatek za jím podané dovolání, kterým se domáhal přezkumu předchozích rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, a namítl, že nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi soudů týkající se ukládání poplatkové povinnosti, čímž došlo k porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování a potažmo práva na spravedlivý proces, jakož i k porušení jeho práva na rovnocenný přístup k soudu, neboť v typově stejných případech není přístup k soudu podmiňován splněním poplatkové povinnosti. 4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. 5. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita. S ní souvisí princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Po formální stránce se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud za účelem ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod zasahoval až v okamžiku, kdy neexistují žádné jiné prostředky, kterými by mohl být protiústavní stav napraven a které stěžovatel v předcházejícím řízení, popř. řízeních, také uplatnil. Ústavní stížností tak lze - až na výjimky - napadat pravomocná rozhodnutí, jimiž se řízení končí, nikoliv rozhodnutí "dílčí", i když jsou sama o sobě pravomocná, tedy přestože proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. 6. Tyto principy se prosadí i v nyní souzené věci. Jak plyne ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859, dostupné též na http://nalus.usoud.cz), tento soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřující pouze proti usnesení, jímž soud vyzývá účastníka řízení k zaplacení soudního poplatku, není přípustná. Důvodem je, že takové rozhodnutí není způsobilé bezprostředně způsobit zásah do základních práv a svobod poplatníka, kdy tento důsledek lze přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, případně usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Jinak řečeno, i když stěžovatel nemůže proti ústavní stížností napadenému usnesení podat odvolání, má v pokračujícím řízení k dispozici procesní prostředky, kterými může hájit svá práva, a proto ústavní stížnost nelze považovat za přípustný návrh. 7. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. července 2017 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2017:3.US.2179.17.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka III. ÚS 2179/17
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 25. 7. 2017
Datum vyhlášení  
Datum podání 13. 7. 2017
Datum zpřístupnění 16. 8. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 9
Soudce zpravodaj Filip Jan
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §138
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík poplatek/soudní
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=3-2179-17_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 98258
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-08-18