ECLI:CZ:US:2017:3.US.2315.17.1
sp. zn. III. ÚS 2315/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Danuše Martínkové, zastoupené Mgr. Danou Jelínkovou, advokátkou, sídlem Prokopa Holého 130/15, Děčín IV - Podmokly, proti stanovisku Magistrátu města Děčín ze dne 10. 7. 2017 č. j. MDC/64939/2017 a stanovisku Městského úřadu Benešov nad Ploučnicí ze dne 18. 7. 2017 č. j. MUBN-3701/2017/iz, za účasti Magistrátu města Děčín a Městského úřadu Benešov nad Ploučnicí, jako účastníků řízení, a obce Valkeřice, sídlem Valkeřice 299, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených stanovisek, neboť má za to, že jimi došlo k porušení základních práv zaručených v čl. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 11 odst. 3 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka je vlastníkem konkrétně specifikovaného stavebního pozemku v katastrálním území obce Valkeřice. Z ústavní stížnosti a jejího doplnění se podává, že dne 23. 6. 2017 byla způsobena škoda na pozemku stěžovatelky (poškozením vzrostlých stromů a jejich kořenů, poškozením oplocení a zničením úrody) při provádění výkopových prací na přilehlých pozemcích za účelem opravy vodovodního řadu. Stěžovatelka se popsanému jednání snažila zabránit domluvou se zhotovitelem prací a přivoláním hlídky Policie České republiky, avšak neúspěšně.
3. Stěžovatelka se následně obrátila na Městský úřad Benešov nad Ploučnicí (dále jen "městský úřad"), jakožto stavební úřad, s žádostí o zastavení stavby vodovodního potrubí. Městský úřad dne 18. 7. 2017 přípisem pod č. j. MUBN-3701/2017/iz sdělil stěžovatelce, že nedošlo k porušení stavebního zákona, protože dotčené práce byly provedeny v rámci opravy obecního vodovodního řadu. Dle §79 odst. 2 písm. s) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), k takovým pracím není vyžadováno rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, neboť jde o výměnu vedení technické infrastruktury, u níž se nemění její trasa a nedochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma.
4. S žádostí o zastavení stavebních prací se stěžovatelka dále obrátila na Magistrát města Děčín, Odbor životního prostředí (dále jen "magistrát"), jakožto vodoprávní úřad. Ten ve věci provedl místní šetření a poté rovněž sdělil stěžovatelce přípisem ze dne 10. 7. 2017 č. j. MDC/64939/2017, že v daném případě nebyl povinen vést žádné řízení, jelikož nejde o novou stavbu, ale pouze o rekonstrukci stávajícího vodovodu, kdy nedochází ke změně trasy. V takovém případě není pro provedení prací vyžadováno stavební povolení ani ohlášení.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka tvrdí, že stavební práce, v důsledku kterých došlo k poškození jejího pozemku, byly provedeny v rozporu se zákonem. Odpovědi obou účastníků řízení představují proto dle stěžovatelky zásah do jejího základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny a zejména do práva na pokojné užívaní majetku zaručeného v čl. 11 odst. 3 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
6. Stěžovatelka má za to, že na rozdíl od tvrzení obsažených ve shora uvedených přípisech, nešlo o opravu stávajícího vodovodního potrubí, nýbrž o položení nového vodovodního potrubí, ke kterému je stavebním zákonem vyžadován souhlas.
7. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále žádá Ústavní soud, aby aplikoval §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993, o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a přijal ústavní stížnost, ačkoli nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje. Stěžovatelka tvrdí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy, protože se dotýká práv všech občanů obce Valkeřice, do jejichž vlastnického práva vedlejší účastník rovněž zasáhl.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní stížnost je nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
10. Pro přípustnost ústavní stížnosti je dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario nezbytné, aby stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje. To stěžovatelka neučinila, ačkoli byla na možnost domoci se náhrady škody v občanském soudním řízení rovněž upozorněna městským úřadem i magistrátem.
11. Domáhá-li se stěžovatelka přezkumu postupu městského úřadu a magistrátu při vyřizování jejích podání, má k dispozici ochranu ve formě žaloby ve správním soudnictví.
12. Z toho, jak stěžovatelka vymezila předmět své ústavní stížnosti, je zřejmé, že sleduje druhou ze shora předestřených variant a usiluje o to, aby Ústavní soud přezkoumal postupy správních orgánů. Aby byla splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků ochrany, měla se tedy stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nejdříve domáhat ochrany ve správním soudnictví. To však stěžovatelka neučinila, jak ostatně sama připouští tím, že žádá o aplikaci výjimky dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
13. Podmínka předchozího vyčerpání opravných prostředků zakotvená v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu sleduje zájem na tom, aby ochranu základních práv poskytovaly primárně soudy, neboť jim tento úkol přísluší dle čl. 4 Ústavy. Nedostaly-li soudy dosud možnost se předmětnou právní otázkou zabývat, je ústavní stížnost zásadně nepřípustná.
14. Požadavek předchozího vyčerpání opravných prostředků není absolutní. Podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu na této podmínce výjimečně není nutno trvat v případě, že ústavní stížnost podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Druhá výjimka obsažená v §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu v případě stěžovatelky nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze řízení o opravném prostředku. Zbývá tak posoudit, zda ústavní stížnost podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky.
15. Na úvod Ústavní soud musí konstatovat, že řízení dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu má být "toliko výjimkou z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem" [srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 1996 sp. zn. II. ÚS 193/94 (N 19/5 SbNU 159)]. To nakonec vyplývá i z dikce samotného ustanovení, které vyžaduje přesah podstatný.
16. Stěžovatelka přesah vlastních zájmů spatřuje v tom, že porušení základních práv se údajně týká i ostatních občanů obce Valkeřice, přičemž v ústavní stížnosti poukazuje na zásah do vlastnického práva k jednomu konkrétně specifikovanému pozemku. Dále již nicméně podrobněji nevymezuje, komu a jak mělo být do základních práv zasaženo, a svoje tvrzení ani ničím nedokládá. Taková situace nezakládá důvod pro postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť takto by došlo nepřímo k přeměně ústavní stížnosti na actionem popularis.
17. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a v části tvrdící podstatný přesah osobního zájmu stěžovatelky podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu