ECLI:CZ:US:2017:3.US.240.17.1
sp. zn. III. ÚS 240/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci návrhu navrhovatele M. V. (na vyloučení Mgr. Pavly Peltrámové, soudkyně Okresního soudu v Berouně, z dalšího jednání), takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 24. 1. 2017 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, v němž M. V. namítl podjatost soudkyně Okresního soudu v Berouně Mgr. Pavly Peltrámové, přičemž se domáhal, aby Ústavní soud rozhodl, že jmenovaná je vyloučena z dalších jednání; důvodem měl být údajně nezákonný postup této soudkyně ve věci vedené pod sp. zn. 23 P 61/2008.
2. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní předpoklady k jeho meritornímu projednání, jejichž splnění vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
3. V prvé řadě nutno konstatovat, že jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, neboť o vyloučení soudce obecného soudu z projednávání a rozhodnutí věci podle §14 a násl. občanského soudního řádu náleží rozhodovat obecným soudům.
4. Dále pak nelze přehlédnout, že navrhovatel byl Ústavním soudem opakovaně poučován o formálních požadavcích kladených na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, zejména pak o tom, že musí být zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), resp. že k návrhu musí být přiložena plná moc advokáta podle §31 zákona o Ústavním soudu (viz např. řízení vedená pod sp. zn. IV. ÚS 39/16, III. ÚS 2263/16 či IV. ÚS 2484/16), přesto však nyní posuzovaný návrh tyto náležitosti znovu postrádá.
5. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (v podobě odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud je ale současně toho názoru, že nevyhnutelnou podmínkou není, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení (pro konkrétní řízení) neefektivním a formalistickým. Vzhledem k tomu Ústavní soud považuje za neúčelné, aby i v tomto řízení byl navrhovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem takové výzvy je primárně poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání jeho věci před Ústavním soudem.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud projednávaný návrh za použití §43 odst. 1 písm. d), případně za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2017
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu