ECLI:CZ:US:2017:3.US.2565.17.1
sp. zn. III. ÚS 2565/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti Ing. Václava Simmera, zastoupeného Mgr. Ivetou Kůlovou, advokátkou, sídlem Saskova 2103/52, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2017 č. j. 30 Cdo 1729/2017-116, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2016 č. j. 28 Co 488/2016-107 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. října 2016 č. j. 20 C 88/2014-102, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 8. 2017 a doplněna podáním ze dne 11. 9. 2017, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 9. 12. 2015 č. j. 20 C 88/2014-60 byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 68 063 Kč představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. K nemajetkové újmě mělo dojít v důsledku porušení jeho práva na projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec pod sp. zn. 64 C 43/2004 v přiměřené lhůtě. Zároveň měla vedlejší účastnice nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 1 200 Kč. Pokud jde o zbylou částku 136 937 Kč, byla žaloba stěžovatele zamítnuta.
3. K odvolání obou účastníků řízení ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), jenž svým rozsudkem ze dne 27. 4. 2016 č. j. 28 Co 108/2016-85 částečně změnil rozsudek obvodního soudu tak, že se žaloba zamítá i co do částky 68 063 Kč. Stěžovateli bylo vyhověno pouze v tom rozsahu, že bylo konstatováno porušení jeho práva na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě. Vedlejší účastnice byla povinna zaplatit mu náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 500 Kč.
4. Proti posledně uvedenému rozsudku podal stěžovatel dovolání, s nímž spojil návrh na určení zástupce z řad advokátů. Přestože odvolací soud vyzval stěžovatele, aby tento návrh ve stanovené lhůtě odůvodnil, tedy zejména aby doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, stěžovatel na tuto výzvu nijak nereagoval. Usnesením obvodního soudu ze dne 14. 10. 2016 č. j. 20 C 88/2014-102, jež bylo potvrzeno usnesením městského soudu ze dne 28. 12. 2016 č. j. 28 Co 448/2016-107, byl proto návrh na určení zástupce z řad advokátů zamítnut.
5. Obvodní soud vyzval usnesením ze dne 6. 2. 2017 č. j. 20 C 88/2014-109 stěžovatele, aby ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil plnou moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání. Návrh stěžovatele na prodloužení této lhůty zamítl usnesením ze dne 9. 3. 2017 č. j. 20 C 88/2014-113, v němž přihlédl k tomu, že stěžovateli muselo být již v době podání dovolání známo, že v dovolacím řízení musí být obligatorně zastoupen advokátem. Opakované prodlužování lhůty k podání dovolání prostřednictvím advokáta by vedlo jen k nepřiměřenému prodlužování řízení.
6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v dovolacím řízení právně zastoupen advokátem, Nejvyšší soud toto řízení podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí občanského soudního řádu usnesením ze dne 16. 5. 2017 č. j. 30 Cdo 1729/2017-116 zastavil.
III.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že §30 občanského soudního řádu umožňuje ustanovit účastníkovi řízení na jeho žádost zástupce, jestliže jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a současně je to nezbytné k ochraně jeho zájmů. Má přitom za to, že v jeho případě byly tyto předpoklady splněny. Nepříznivá majetková situace účastníka řízení nesmí mít za následek znemožnění uplatňování nebo obrany jeho práv u soudu. Při posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků zároveň musí být přihlédnuto k celkovým poměrům osoby, která o osvobození žádá.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je v části, ve které směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, přípustná (stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
9. Uvedené hodnocení již ale nelze vztáhnout na zbylou část ústavní stížnosti, v níž se stěžovatel domáhá zrušení usnesení městského soudu a obvodního soudu. Je tomu tak z toho důvodu, že stěžovatel mohl proti napadenému usnesení městského soudu podat dovolání, jehož přípustnost mohla být založena podle §237 občanského soudního řádu (blíže k požadavku vyčerpání tohoto opravného prostředku např. nález Ústavního soudu ze dne 15. března 2017 sp. zn. II. ÚS 1966/16; citované rozhodnutí Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz). O této možnosti byl také náležitým způsobem poučen. Jen v případě podání tohoto dovolání se mohl Nejvyšší soud zabývat zákonností těchto usnesení a případně dospět k závěru, že soudy nižšího stupně posoudily splnění zákonných předpokladů pro ustanovení zástupce nesprávně. Takovouto úvahu naopak nemohl učinit až při rozhodování o tom, zda je dán důvod zastavení řízení o dovolání proti rozsudku ve věci samé. Zde musel vycházet ze skutečnosti, že nedošlo k ustanovení zástupce.
10. Protože stěžovatel nevyčerpal dovolání, ústavní stížnost proti napadeným usnesením městského soudu a obvodního soudu je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
V.
Vlastní posouzení
11. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a obsahem spisu vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 20 C 88/2014, zhodnotil, že ústavní stížnost je v rozsahu, ve kterém směřuje proti usnesení Nejvyššího soudu, zjevně neopodstatněná.
12. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci pouze z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Sám totiž není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což znamená, že jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení v rovině tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
13. Ústavní soud nemá pochybnost o tom, že ve věci dovolání stěžovatele byly dány důvody pro zastavení řízení podle §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí občanského soudního řádu. Jakkoliv v obecné rovině lze souhlasit s argumentací, že majetková situace účastníka řízení nemůže být překážkou jeho přístupu k soudu, stěžovatel přehlíží, že nevyužil možnost prokázat důvody pro ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 občanského soudního řádu, když obvodnímu soudu ani na základě výzvy nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Tuto skutečnost v ústavní stížnosti ostatně nijak nerozporuje. Za této situace tak obvodní soud nemohl rozhodnout jinak, než návrh na ustanovení zástupce zamítnout. Jiné jeho rozhodnutí by postrádalo nezbytný skutkový základ.
14. Uvedené závěry vylučují, že by napadeným usnesením Nejvyššího soudu byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Ve zbytku postačí odkázat na odůvodnění tohoto usnesení.
15. Ze všech těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017 č. j. 30 Cdo 1729/2017-116 pro její zjevnou neopodstatněnost. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
Josef Fiala v. r.
předseda senátu