ECLI:CZ:US:2017:3.US.2834.17.1
sp. zn. III. ÚS 2834/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Dokupila, zastoupeného JUDr. Dušanem Ažaltovičem, advokátem, sídlem Potočná 41/109, Trenčín - Opatová, Slovenská republika, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2017 sp. zn. 33 Nd 217/2017, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Slovenská sporiteľňa, a. s., sídlem Tomášikova 48, Bratislava, Slovenská republika, a obchodní korporace PERFECT INVEST, a. s., sídlem Karlovo náměstí 34, Třebíč, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení namítaje, že jím došlo k porušení jeho základního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na nestranný a nezávislý soud podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, z přiloženého usnesení Nejvyššího soudu a z veřejně přístupných zdrojů (https://isir.justice.cz) se podává, že u Krajského soudu v Brně je vedeno pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014 insolvenční řízení na majetek stěžovatele. V jeho průběhu vznesl stěžovatel řadu námitek podjatosti vůči různým soudcům, kromě jiného, též proti soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Příhodovi. O této námitce rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 7. 2017 sp. zn. 33 Nd 217/2017 tak, že jmenovaný soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel uvádí, že věc byla přidělena k projednání senátu Nejvyššího soudu č. 33, v němž mohou zasedat soudci JUDr. Václav Duda, JUDr. Pavel Krbek, JUDr. Blanka Moudrá a JUDr. Ivana Zlatohlávková a že napadené usnesení vydal senát č. 33 složený z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka. Je přesvědčen, že v rozvrhu práce Nejvyššího soudu ve znění ode dne 1. 6. 2017 nebyly uvedeny zásadní informace týkající se určení zákonného soudce, tedy že Nejvyšší soud neměl ústavně konformním způsobem předem stanovena obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří měli ve věci rozhodovat.
4. Rozvrh práce Nejvyššího soudu obsahuje pravidlo ohledně sestavení senátů, a to jednak o určení předsedy senátu a členů senátu, jednak o postupu při následném přidělení věci témuž soudci. Jde o pravidlo: "Předsedou senátu je soudce, jemuž byla věc přidělena, a členy senátu jsou soudci podle pořadí shora; při následném přidělení věci témuž soudci se postupuje tak, že soudce v pořadí po něm první bude vynechán, a obdobné se uplatní i při dalším přidělení věci tomuto soudci, kdy bude vynechán i soudce v pořadí po něm druhý." Z této dikce stěžovatel vyvozuje domněnky o tom, že věc byla přidělena JUDr. Ivaně Zlatohlávkové, že dalšími členy byli určeni soudci JUDr. Václav Duda a JUDr. Pavel Krbek, že není jasné, zda šlo o tzv. první přidělení věci soudkyni JUDr. Ivaně Zlatohlávkové, když nebyl vynechán další soudce v pořadí, tedy soudce JUDr. Václav Duda. Protože stěžovatel nemá dostatečnou možnost tyto domněnky ověřit, nejsou podle něj pravidla pro sestavení senátu stanovena předvídatelně.
5. Posléze stěžovatel reprodukuje několik judikaturních závěrů Ústavního soudu, např. nález ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 2796/15, nález (správně má být "usnesení") ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2140/10 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 22. 10. 2008 sp. zn. 21 Cdo 1222/2008, k rozvrhu práce. Poté tvrdí, že rozdělení agendy podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu ve znění ode dne 1. 6. 2017 neodpovídalo obecně kladeným požadavkům na rozvrh práce, určení soudců v senátu, kteří budou věc projednávat a rozhodovat, nebylo předvídatelné ani transparentní, ale docházelo k němu podle mechanismů, které nebyly předem známy, a které mohly být libovolné, nahodilé nebo účelové, protože zřejmě reagovaly na nastalou situaci, tj. na aktuální zatížení jednotlivých soudců, nebo možná na jejich aktuální nepřítomnost. Konkrétně to podle stěžovatele znamená, že sice v soudním oddělení Nejvyššího soudu č. 33 byli v době podání námitky podjatosti zařazeni celkem čtyři soudci, avšak rozvrh práce postrádal jednoznačné a srozumitelné určení, kteří tři z těchto čtyř soudců stěžovatelovu věc rozhodnou.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), resp. vůči napadenému usnesení Nejvyššího soudu žádné další zákonné procesní prostředky neměl.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížností uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Právu na zákonného soudce, jakožto jedné ze záruk nezávislého a nestranného rozhodování soudů, věnuje Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti adekvátní pozornost (viz i rozhodnutí odkazovaná samotným stěžovatelem a další v nich citovaná). Akcentuje v ní stanovení objektivních pravidel určování příslušných soudců, s nimiž je v rozporu rozhodování přenechané soudnímu funkcionáři. Konečně i sám stěžovatel uvádí, že právo na zákonného soudce dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, vytváří pro každého účastníka záruku, že k rozhodnutí jsou povoláni soudci podle předem daných pravidel, k zachování zásady pevného přidělování soudní agendy a k vyloučení výběru soudců ad hoc (bod 21. ústavní stížnosti).
9. V souladu se svojí konstantní rozhodovací praxí Ústavní soud posoudil stěžovatelovy námitky vůči údajné nepředvídatelnosti pravidel pro sestavení senátu Nejvyššího soudu č. 33. Přitom zjistil, že rozvrh práce do tohoto senátu zařadil čtyři předsedy v abecedním pořadí: JUDr. Václav Duda, JUDr. Pavel Krbek, JUDr. Blanka Moudrá a JUDr. Ivana Zlatohlávková a režim přidělování věcí určil podle pořadí nápadu v režimu rotace, včetně věcí Nd, systémem 1-1-1-1. Dále obsahuje pravidlo pro sestavení senátů: Předsedou senátu je soudce, jemuž byla věc přidělena, a členy senátu jsou soudci podle pořadí shora; při následném přidělení věci témuž soudci se postupuje tak, že soudce v pořadí po něm první bude vynechán, a obdobné se uplatní i při dalším přidělení věci tomuto soudci, kdy bude vynechán i soudce v pořadí po něm druhý. Podle Ústavního soudu tato pravidla jednoznačně určují složení senátu tak, že je vyloučena libovůle, nahodilost a účelovost. Lze z nich předem určit složení senátu k rozhodnutí o věci, která připadne tomuto senátu podle rozdělení agendy. Na vysvětlenou stěžovateli Ústavní soud dodává, že když první věc připadne tomuto senátu, tak podle stanoveného režimu ji bude rozhodovat senát ve složení předseda JUDr. Václav Duda a členové JUDr. Pavel Krbek, JUDr. Blanka Moudrá, druhou věc bude rozhodovat senát ve složení předseda JUDr. Pavel Krbek a členky JUDr. Blanka Moudrá, JUDr. Ivana Zlatohlávková, třetí věc ..., čtvrtou věc ..., pátou věc senát ve složení předseda JUDr. Václav Duda a členky JUDr. Blanka Moudrá, JUDr. Ivana Zlatohlávková, šestou věc ..., sedmou věc ..., osmou věc ..., devátou věc senát ve složení předseda JUDr. Václav Duda a členové JUDr. Ivana Zlatohlávková, JUDr. Pavel Krbek, desátou věc ..., jedenáctou věc ..., dvanáctou věc ..., třináctou věc senát v takovém složení, v jakém rozhodoval první věc, atd., atd.
10. Vzhledem k tomu, že v dané věci nedošlo k porušení žádného ze stěžovatelových základních práv (jeho opakované námitky podjatosti soudců lze považovat za projevy obstrukčního jednání), Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu