ECLI:CZ:US:2017:3.US.2994.17.1
sp. zn. III. ÚS 2994/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. H., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 22. září 2016 č. j. 29 Co 213/2016-119, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí z důvodu, že je "zcela nezákonné", resp. že bylo vydáno v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť byl zbaven svého práva na spravedlivý soud.
2. Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, přičemž shledal, že daný návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Z tohoto důvodu Ústavní soud stěžovatele vyzval, aby vady svého návrhu odstranil ve třicetidenní lhůtě. Stěžovateli byla tato výzva doručena dne 4. 10. 2017.
3. Stěžovatel ve stanovené lhůtě vady svého návrhu neodstranil, pouze dopisem ze dne 7. 11. 2017 požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty, a to z důvodu, že advokát určený mu Českou advokátní komorou jej odmítl v řízení před Ústavním soudem zastupovat s tím, že mu lhůta k podání ústavní stížnosti již marně uplynula a že má v úmyslu získat od České advokátní komory jiného bezplatného advokáta, současně však vyjádřil názor, že bezplatné zastupování postrádá smysl.
4. Ústavní soud žádosti stěžovatele na prodloužení lhůty nevyhověl, neboť byla vypracována a k poštovní přepravě podána po lhůtě, kterou stěžovateli k odstranění vad návrhu stanovil, nadto ze sdělení samotného stěžovatele vyplynulo, že se mu již právní pomoci dostalo, ovšem s tím výsledkem, že podat ústavní stížnost již nelze, protože uplynula zákonem stanovená lhůta pro její podání. Rovněž v tom spočívá význam požadavku povinného zastoupení fyzické osoby před Ústavním soudem (viz k tomu usnesení ze dne 8. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než konstatovat, že stěžovatel neodstranil vady svého návrhu ve lhůtě, kterou mu k tomu určil, a proto daný návrh podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
6. Dlužno dodat, že je zde důvod pro odmítnutí ústavní stížnosti i podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovateli, jak sám uvádí, bylo napadené rozhodnutí doručeno 8. 11. 2016, a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 21. 9. 2017, tj. po uplynutí lhůty stanovené v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, eventuálně podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel se mohl proti napadenému soudnímu rozhodnutí bránit žalobou pro zmatečnost, jestliže v ústavní stížnosti vytkl odvolacímu soudu, že nerespektoval jeho včasnou omluvu a neodročil nařízené jednání (viz §229 odst. 3 občanského soudního řádu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj