ECLI:CZ:US:2017:3.US.3020.16.1
sp. zn. III. ÚS 3020/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Hisema, zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Němcem, advokátem, sídlem Štefánikova 114/45, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016 č. j. 29 Cdo 1694/2016-378, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1) společnosti CZECH BROKER COMPANY s. r. o. "v likvidaci", sídlem Dukelská 1501/2, Bruntál, 2) Jana Balcárka a 3) Jarmily Hulové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 31. 5. 2016 č. j. 29 Cdo 1694/2016-378 Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dovolání stěžovatele podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2015 č. j. 5 Cmo 327/2015-358, vydaného v řízení o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 99/2009.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V předmětné věci tato podmínka splněna nebyla a ústavní stížnost byla proto podána opožděně. Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele, jak stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí, doručeno dne 7. 7. 2016, přičemž Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost doručena dne 8. 9. 2016. Ze samotné ústavní stížnosti vyplývá, že právní zástupce stěžovatele dne 7. 9. 2016 (středa), tedy ve lhůtě zákonem o Ústavním soudu stanovené, podal ústavní stížnost elektronickým podáním k Nejvyššímu soudu.
6. Lhůta k podání ústavní stížnosti Ústavnímu soudu podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou procesní, z čehož plyne, že k jejímu zachování postačuje podat návrh k poštovní přepravě.
7. Podle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se návrh na zahájení řízení podává Ústavnímu soudu, nikoli některému z obecných soudů. Nelze jej proto podat ani "prostřednictvím" obecného soudu. Doručením návrhu Ústavnímu soudu je řízení před ním zahájeno (§27 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem jinému soudu než Ústavnímu soudu nemá za následek zahájení řízení podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (srov. čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), řízení před ním je tudíž řízením odděleným od řízení před obecnými soudy, pročež zachování příslušné lhůty je dáno pouze podáním návrhu Ústavnímu soudu. S mylným podáním ústavní stížnosti u obecného soudu nebo jiného orgánu, který ji následně Ústavnímu soudu postoupí, v žádném případě nelze spojovat účinky zahájení řízení, ani účinky zachování lhůty pro její podání.
8. Postoupí-li návrh Ústavnímu soudu jiný orgán veřejné moci (tedy i obecný soud), nelze zákonnou lhůtu stanovenou k podání návrhu Ústavnímu soudu považovat za zachovanou, není-li dodržena v okamžiku doručení takového postoupeného návrhu Ústavnímu soudu, resp. v okamžiku, kdy tento orgán předal postoupený návrh k přepravě (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 5. 2007 sp. zn. IV. ÚS 867/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
9. Procesní nedostatek spočívající v zaslání ústavní stížnosti soudu, jenž k jejímu projednání nemá pravomoc, může zhojit tento soud, když ještě v zákonné lhůtě ústavní stížnost zašle Ústavnímu soudu. Ústavní stížnost byla pochybením stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, podána u Nejvyššího soudu, jenž k jejímu projednání neměl pravomoc. Toto pochybení by tedy mohl Nejvyšší soud zhojit (ačkoli to nebylo a není jeho povinností), kdyby ústavní stížnost ještě v plynoucí lhůtě pro její podání postoupil Ústavnímu soudu, avšak v předmětné věci tak nemohl učinit, neboť právní zástupce stěžovatele ústavní stížnost odeslal elektronicky Nejvyššímu soudu dne 7. 9. 2016 až ve 23,14 hod.
10. Ústavní soud zastává právní názor, že lhůta k podání ústavní stížnosti je lhůtou kogentní, kterou nelze prodloužit nebo její zmeškání prominout, neboť to §72 odst. 3 zákona neumožňuje [srov. usnesení ze dne 26. 11. 1996 sp. zn. IV. ÚS 248/96 (U 31/6 SbNU 601)]. Ústavní soud se tedy nemůže zabývat případnou žádostí o prominutí zmeškání lhůty [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 1. 1996 sp. zn. I. ÚS 244/95 (U 1/5 SbNU 545) a ze dne 26. 11. 1996 sp. zn. IV. ÚS 248/96 (U 31/6 SbNU 601)].
11. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené tímto zákonem pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2017
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj