ECLI:CZ:US:2017:3.US.3315.17.1
sp. zn. III. ÚS 3315/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti obchodní společnosti PSJ, a. s., sídlem Jiráskova 3960/32, Jihlava, zastoupené JUDr. Markem Bilejem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. května 2017 č. j. 13 VSOL 284/2016-93, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Nástrojárna Pečky s. r. o., sídlem Bezručova 2902, Rožnov pod Radhoštěm, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"), neboť má za to, že jeho vydáním vrchní soud porušil její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z obsahu napadeného rozsudku se podává, že vrchní soud stěžovatelku poučil o přípustnosti dovolání a stěžovatelka - jak sama v ústavní stížnosti uvádí a jak plyne také z údajů obsažených v insolvenčním rejstříku - toto dovolání podala, byť v ústavní stížnosti uvádí, že její dovolání bude Nejvyšším soudem patrně odmítnuto, neboť vrchní soud podle jejího přesvědčení rozhodl v souladu s judikaturou dovolacího soudu (věcně se přitom stěžovatelka v řízení, z něhož vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí, domáhala žalobou toho, aby zajištění pohledávek vedlejší účastnice uplatněných v insolvenčním řízení na majetek specifikovaného dlužníka bylo považováno za neúčinný právní úkon a aby zajištěná pohledávka byla považována za nezajištěnou).
3. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
4. Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z §72 odst. 1, 3, 4 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně vlastních základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány.
5. Z výše uvedeného pak vyplývá, že proti rozsudku vrchního soudu bylo dovolání přípustné (alespoň tedy potud, že v dané věci není dána žádná ze zákonných výluk) a stěžovatelka dovolání proti ústavní stížností napadenému rozsudku také podala, když posouzení přípustnosti v dané fázi řízení přísluší Nejvyššímu soudu a výsledek jeho rozhodnutí nelze předjímat.
6. Za dané situace tak (zatím) stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svého práva, za který je v nyní projednávané věci nutno považovat i dovolání podle §236 a násl. občanského soudního řádu, byť jde o mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že s účinností novely zákona o Ústavním soudu provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (od 1. 1. 2013) již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená ustanovením §75 odst. 1 části věty za středníkem zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. listopadu 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj