ECLI:CZ:US:2017:3.US.3320.17.1
sp. zn. III. ÚS 3320/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele L. V., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2017 č. j. 72 Co 217/2017-32 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. dubna 2017 č. j. Nc 50015/2017-14, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a J. K., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 23. 10. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále porušeno ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel se domáhal vydání opravného usnesení dle §164 o. s. ř. týkající se opravy chyb v psaní a počtech či jiných zjevných nesprávností (nedostatků) obsažených v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 22. 4. 2009 č. j. 0 P 76/2009-14, ale obvodní soud usnesením ze dne 4. 4. 2017 č. j. Nc 50015/2017-14 návrh stěžovatele zamítl. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 28. 7. 2017 č. j. 72 Co 217/2017-32 napadané usnesení obvodního soudu potvrdil s odůvodněním, že jde o obsahovou změnu výroku rozsudku. S výše uvedenými závěry stěžovatel nesouhlasil, neboť v důsledku postupu obecných soudů bylo umožněno další trvání šikanózního a neoprávněného exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 48 EXE 3317/2016, čímž setrvale dochází k negativnímu zásahu do práv stěžovatele i celé jeho rodiny. Stěžovatel zpochybnil, že by byla uzavřena dohoda rodičů o úpravě poměrů nezletilého R. V., není podle stěžovatele možné, aby do obsahu dohody zasahoval soud, který ji svým vlastním rozhodnutím schválil. Oprávněným je v exekučním řízení využita formální chyba obvodního soudu, což má nepříznivý dopad na stěžovatele a celou jeho rodinu. V soudním řízení byly porušeny procesní předpisy, když rozhodující soudy návrh na vydání opravného usnesení zamítly, aniž by řádně hodnotily předložené důkazy (§135 o. s. ř.), které vůbec meritorně nezkoumaly a přijaté závěry neodůvodnily.
4. Stěžovatel je toho názoru, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, proto navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil. Současně stěžovatel, s ohledem na existenční a exekuční ohrožení stěžovatele a jeho rodiny, neetický přístup Exekutorského úřadu pro Prahu 9 a možné dopady na zdraví a psychiku stěžovatele i jeho rodiny, požádal o přednostní projednání jeho ústavní stížnosti a odklad vykonatelnosti rozsudku obvodního soudu ze dne 22. 4. 2009 č. j. 0 P 76/2009-14.
5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad tzv. "podústavního" práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace "podústavního" práva pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Ústavněprávním požadavkem je řádné, srozumitelné a logické odůvodnění soudního rozhodnutí.
7. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, její podstatou je nesouhlas stěžovatele s rozsudkem obvodního soudu ze dne 22. 4. 2009 č. j. 0 P 76/2009-14, který nabyl právní moci dne 1. 6. 2009, o schválení dohody rodičů nezletilého R. V. Stěžovatel se podáním obvodnímu soudu dne 23. 3. 2017 domáhal vydání opravného usnesení dle §164 o. s. ř. týkající se opravy chyb v psaní a počtech či jiných zjevných nesprávností obsažených v rozsudku, a to tak, že má být stanoveno, že nezletilý se svěřuje do výchovy matky, otec se zavazuje přispívat na jeho výživu měsíčně částkou 3 000 Kč, kterou bude platit ve výši 2 000 Kč nejpozději do 15. dne v měsíci předem matce a částkou 1 000 Kč na pojištění nezletilého vedeného u pojišťovny Generali, s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů. Jako alternativu navrhoval, aby bylo z výroku i odůvodnění rozsudku odstraněno, že šlo o dohodu rodičů, která byla schválena, a aby šlo o autoritativní rozhodnutí soudu.
8. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel považuje za problematické především uzavření dohody rodičů, ale ze spisu bylo zjištěno, že rodiče skutečně uzavřeli dohodu tak, jak byla převzata do výroků rozsudku obsažených pod bodem I. a II., tato dohoda byla bezprostředně po jejím uzavření podepsána oběma rodiči i právní zástupkyní otce a následně se oba rodiče i právní zástupkyně otce, jakož i opatrovník nezletilého, vzdali práva odvolání.
9. Soud dospěl k závěru, že žádosti otce o opravu shora citovaného rozsudku nelze vyhovět, neboť stěžovatel se domáhá opravy, která nespočívá v odstranění chyb v psaní, počtech nebo jiných zjevných nesprávností, ale otec namítá věcnou nesprávnost výroku citovaného rozsudku, když toto odstranění nesprávnosti nepodléhá režimu §164 o. s. ř.
10. Ústavní soud nepřisvědčil námitkám stěžovatele, které považuje za účelové. Otec se značným časovým odstupem napadá pravomocné rozhodnutí soudu v obsahové části výroku rozsudku s tím, že zčásti z důvodu nepochopení obsahu uzavřené dohody, zčásti z důvodu právní neznalosti nebyla uzavřena dohoda v souladu s jeho vůlí. Ústavní soud konstatuje, že obvodní soud i odvolací soud se předmětnou věcí řádně zabývaly, v odůvodnění svých rozhodnutí poukázaly na příslušné právní předpisy, které aplikovaly na konkrétní případ stěžovatele a ve shodě s §169 o. s. ř. svoje rozhodnutí odůvodnily. Ústavní soud považuje závěry jak obvodního soudu, tak i odvolacího soudu stran dlužného výživného za přiléhavé a ústavně konformní.
11. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pro tento výsledek své procesní činnosti se již přirozeně Ústavní soud samostatně nezabýval návrhem stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí [k tomuto postupu srov. např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94 (U 2/3 SbNU 313), usnesení ze dne 25. 10. 2006 sp. zn. II. ÚS 521/05 a další; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz.]
12. Návrhu stěžovatele na přednostní projednání ústavní stížnosti pak Ústavní soud vyhověl fakticky, když od samého počátku postupoval v řízení tak, aby věc byla s ohledem na svou povahu projednána co nejrychleji.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2017
Josef Fiala v. r.
předseda senátu