ECLI:CZ:US:2017:3.US.3376.17.1
sp. zn. III. ÚS 3376/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ivany Feiglové, zastoupené JUDr. Janem Sukem, advokátem, sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017 č. j. 21 Cdo 1020/2016-315, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1) Heleny Formánkové a 2) Karla Formánka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, to pro porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2017 č. j. 21 Cdo 1020/2016-315 bylo rozhodnuto, že usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 20. 10. 2015 č. j. 16 Co 367/2015-291 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 5. 2015 č. j. 14 Nc 11845/2008-271 se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
6. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 615/03, sp. zn. II. ÚS 1179/10, sp. zn. I. ÚS 3304/10, dostupná na: http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v zákonech neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem.
7. V předmětné věci Nejvyšší soud zrušil usnesení městského soudu ze dne 20. 10. 2015 č. j. 16 Co 367/2015-291 a usnesení obvodního soudu ze dne 13. 5. 2015 č. j. 14 Nc 11845/2008-271 a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Z výše uvedeného vyplývá, u obvodního soudu bude probíhat další řízení, ve kterém má stěžovatelka nadále možnost domoci se svých práv a doposud tak nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
9. Protože stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný.
10. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj