ECLI:CZ:US:2017:3.US.3390.17.1
sp. zn. III. ÚS 3390/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Marie Gryžboňové Mališové, zastoupené Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem, sídlem Farní 19, Frýdek - Místek, proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím ve zřízení Registru oznámení a ve stanovení povinnosti stěžovatelce zveřejnit v tomto registru svůj majetek, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §10 odst. 1 a §11 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Stěžovatelka svým podáním žádá Ústavní soud o vydání rozhodnutí, kterým by deklaroval, že "zřízením Registru oznámení a stanovením povinnosti zveřejnit zde majetek a závazky za celou dobu jejího života ve lhůtě do 30. 11. 2017, bez ohledu na časovou souvislost s výkonem funkce starostky, byla porušena její ústavně zaručená práva garantovaná ustanoveními čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 21 odst. 4 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svoje podání přitom stěžovatelka spojila s návrhem na zrušení ustanovení §10 odst. 1 a §11 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb.
II.
Argumentace stěžovatelky
2. Stěžovatelka, jakožto starostka obce, jež má méně než 300 obyvatel, má za to, že není veřejným funkcionářem s natolik výrazným postavením a pravomocemi, které by odůvodňovaly zásah do jejího práva na soukromí, jak požaduje zákon o střetu zájmů, ve znění zákona č. 14/2017 Sb. Za porušení svých shora uvedených základních práv proto považuje stěžovatelka situaci, že je nucena buď zveřejnit veškerý svůj dosud nabytý majetek větší hodnoty, anebo - pakliže nechce čelit hrozbě pokuty ve výši až 50 000 Kč - rezignovat na svoji funkci, aniž by proti povinnosti zveřejnit své osobní údaje měla k dispozici jakoukoliv možnost se efektivně bránit.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Přípustnost svého podání (ústavní stížnosti) spatřuje stěžovatelka mimo jiné v tom, že podle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podstatně přesahuje její vlastní zájmy.
4. Z dále uvedených důvodů nicméně dospěl Ústavní soud k závěru, že otázka přípustnosti stěžovatelčina podání je v daném kontextu zcela bezpředmětná, neboť toto její podání nelze označit za ústavní stížnost, již by stěžovatelka mohla spojit s návrhem na zrušení v jejím petitu uvedených ustanovení zákona o střetu zájmů, a to proto, že skutečnosti, proti nimž stěžovatelka svým podáním brojí, nelze podřadit pod tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci dle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
5. Zásahem orgánu veřejné moci, proti němuž lze podat ústavní stížnost, totiž nemůže být z povahy věci právní předpis sám, tedy výsledek normotvorné (legislativní) činnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004 sp. zn. III. ÚS 121/04 (U 15/32 SbNU 545).
6. V odkazovaném usnesení přitom Ústavní soud mj. konstatoval: "Podle zákona o Ústavním soudu je výčet subjektů oprávněných napadnout u Ústavního soudu zákon (resp. i jiný právní předpis a některá jeho ustanovení) proveden úplným, resp. konečným výčtem a fyzická osoba tak může učinit pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním napadeného ustanovení právního předpisu "nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" (ustanovení §64 odst. 1 písm. d) ve spojení s §74 zákona o Ústavním soudu). Z takto pojaté akcesority návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení právního předpisu vyplývá, že zde musí být (vedle napadeného právního předpisu) nějaká skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci), která nastala uplatněním napadeného právního předpisu, přičemž touto skutečností nemůže být právní předpis sám. Pak by totiž nešlo o akcesorický návrh, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není."
7. Je zřejmé, že citované závěry přímo dopadají do posuzované věci, neboť ani v případě stěžovatelčina podání není zřejmé, jakým konkrétním rozhodnutím, opatřením nebo jiným údajným zásahem účastníka řízení mělo dojít k porušení stěžovatelkou uváděných práv, respektive je naopak zřejmé, že k naříkanému zásahu mělo dojít již samotným přijetím (resp. účinností) zákona, na jehož základě došlo ke zřízení stěžovatelkou zpochybňovaného registru (s tím, že dle tohoto zákona je účastník řízení toliko jeho správcem).
8. Stěžovatelka tedy nepochybně směřuje vůči Ústavnímu soudu podání, jež dle svého obsahu není ústavní stížností, a toto podání spojuje s návrhem na zrušení v petitu uvedených ustanovení zákona o střetu zájmů, ke kterému však z povahy věci není oprávněna (viz bod 6.).
9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení stěžovatelčino podání odmítl, neboť bylo podáno osobou zjevně neoprávněnou podle §43 odst. 1 písm. c) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu