ECLI:CZ:US:2017:3.US.3428.17.1
sp. zn. III. ÚS 3428/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti Ing. Josefa Zity, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, sídlem Sokolovská 351/25, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2017 č. j. 25 Cdo 2296/2017-399 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. února 2017 č. j. 27 Co 362/2016-382, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a 1) Petra Axmanna, 2) Davida Axmanna a 3) Kamily Axmannové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. 11. 2017, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "okresní soud") ze dne 16. 6. 2016 č. j. 3 C 131/2010-299, který byl ve výroku ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 1. 2. 2017 č. j. 27 Co 362/2016-382, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal, aby vedlejší účastníci byli uznáni povinnými společně a nerozdílně vyklidit vyvezením část jeho - v rozsudku blíže specifikované - pozemkové parcely, nacházející se v k. ú. Trhová Kamenice. Vyklizení se mělo týkat veškerého návozu materiálu ve formě stavební suti, další suti a dalšího materiálu a odpadů, které se v této části pozemku nacházejí, a to uvedením pozemku v předešlý stav souhlasný s daným ekosystémem na dotčeném pozemku se nalézajícím.
3. Vedlejší účastníci byli v období let 2005 až 2008 spoluvlastníky pozemku sousedícího s pozemkem stěžovatele. Podle stěžovatele měli v tomto období ve spolupráci se svým dědem, JUDr. Františkem Axmannem, který za ně jednal na základě plné moci podle §31 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nechat ze svého pozemku nahrnout na část pozemku stěžovatele různý odpad, výkopový materiál a stavební suť s úmyslem rozšířit své vlastní pozemky na úkor pozemku stěžovatele. Žaloba původně směřovala i proti JUDr. Františkovi Axmannovi, který však dne 20. 4. 2014 zemřel. Vzhledem k tomu, že neměl právního nástupce, bylo řízení o vyklizení pozemku vůči němu ještě v roce 2014 zastaveno.
4. Okresní soud i krajský soud na základě provedeného dokazování nezjistily, že by vedlejší účastníci osobně umístili bez souhlasu stěžovatele na jeho pozemek nějaký materiál či odpad, a nebylo prokázáno ani to, že by dali třetí osobě k něčemu takovému pokyn. Jejich odpovědnost nemohla vzniknout ani v případě, že by pokyn k protiprávnímu zavezení pozemku stěžovatele vydal třetí osobě JUDr. František Axmann, což nebylo prokázáno. Plnou moc, kterou mu udělili, totiž bylo možné vztáhnout jen na jednání v souladu s právem, a nikoliv jednání protiprávní, z něhož vedlejší účastníci zavázáni být nemohou.
5. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017 č. j. 25 Cdo 2296/2017-399, neboť jeho námitky nemohly založit přípustnost dovolání podle §237 občanského soudního řádu. Dovolací soud v této souvislosti konstatoval, že v řízení nebylo prokázáno, že by JUDr. František Axmann zasahoval do vlastnických práv stěžovatele, tedy že by dával pokyn k zavezení jeho pozemku. Pokud proto stěžovatel dovozoval nesprávnost právního posouzení s poukazem na to, že k navezení materiálu došlo na pokyn zmocněnce vedlejších účastníků, činil tak na jiném skutkovém základě, než z kterého vyšel krajský soud.
III.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel uznává, že vedlejší účastníci v místě, kde se nachází jeho pozemek, nepůsobili a zřejmě zde ani v rozhodné době nebyli osobně přítomni. Tato skutečnost však podle jeho názoru nemění nic na tom, že JUDr. František Axmann, který prokazatelně byl iniciátorem a realizátorem zavážení pozemku, jednal v jejich zastoupení na základě generální plné moci, kterou řadu let využíval ke správě jejich majetku. Stěžovatel má za to, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy, jestliže z nich nedovodily protiprávní jednání JUDr. Františka Axmanna, a v této souvislosti označuje ty důkazy, z kterých měl vyplynout závěr opačný.
7. Vedlejší účastníci měli být zavázáni z jednání JUDr. Františka Axmanna podle §32 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Podle stěžovatele nelze připustit takový výklad tohoto ustanovení, které by z jeho použití vyloučilo případné protiprávní jednání, když navíc otázku protiprávnosti lze v okamžiku realizace určitého jednání jen těžko hodnotit. I kdyby v dané věci došlo k překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci, bylo povinností vedlejších účastníků podle §33 odst. 1 občanského zákoníku, aby bez zbytečného odkladu poté, co se o překročení dozvěděli, oznámili svůj nesouhlas osobě, se kterou jejich zmocněnec jednal.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná [stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a obsahem napadených rozhodnutí, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci pouze z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Sám totiž není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což znamená, že jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení v rovině tzv. podústavního práva či jiné nesprávnosti.
11. Z hlediska rozhodování soudů bylo podstatné, že vedlejšími účastníky udělená plná moc nezmocňovala JUDr. Františka Axmanna (a ani z ní pro něj nevyplýval pokyn) k tomu, aby navážel materiál na pozemek ve vlastnictví stěžovatele, či k jakémukoli jinému jednání týkajícímu se tohoto pozemku. Již z tohoto důvodu tak vedlejší účastníci zjevně nemohli být z jeho jednání zavázáni podle §32 odst. 2 občanského zákoníku, ani nemohlo dojít k překročení zmocnění podle §33 odst. 1 občanského zákoníku, které by bylo zhojitelné dodatečným souhlasem vedlejších účastníků. Z provedeného dokazování zároveň nevyplynulo žádné jiné jednání vedlejších účastníků, které by mělo za následek vznik nezákonného stavu na pozemku stěžovatele. Tento závěr přitom není zpochybněn ani námitkami ohledně hodnocení důkazů, z nichž by - v případě jejich opodstatněnosti, kterou Ústavní soud na tomto místě nijak nehodnotí - mohly nanejvýš vyplynout skutková zjištění umožňující závěr o porušení povinnosti ze strany JUDr. Františka Axmanna, nikoli však o odpovědnosti vedlejších účastníků.
12. Protože napadenými rozhodnutími nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jakož i čl. 4 Ústavy, Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2017
Josef Fiala v. r.
předseda senátu