ECLI:CZ:US:2017:3.US.3854.16.1
sp. zn. III. ÚS 3854/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Rostislava Petrů, zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, sídlem Masarykova 175, Luhačovice, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Obvodního oddělení Valašské Klobouky ze dne 13. října 2016 č. j. KRPZ-121782-51/TČ-2015-150517, a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín ze dne 13. října 2016 č. j. KRPZ-121782-53/TČ-2015-1505UO, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Obvodního oddělení Valašské Klobouky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Obvodního oddělení Valašské Klobouky ze dne 13. 10. 2016 č. j. KRPZ-121782-51/TČ-2015-150571, kterým bylo dle §30 odst. 1 a §31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, že nprap. Marian Výlet a npor. Mgr. Jaroslav Vaněk nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení. Rovněž napadl usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín ze dne 13. 10. 2016 č. j. KRPZ-121782-53/TČ-2015-1505UO, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti prvně uvedenému usnesení.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
4. Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v projednávaném případě nejde (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2602/11, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
5. Ústavní soud proto, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k zásadě minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2017
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj