ECLI:CZ:US:2017:3.US.481.17.1
sp. zn. III. ÚS 481/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2017 č. j. 62 Co 482/2016-68, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 15. 2. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 12. 2016 č. j. 25 C 30/2016-59 o odmítnutí jeho podání, a navrhoval jeho zrušení. Důvod odmítnutí spočíval ve skutečnosti, že stěžovatelova žaloba, kterou se domáhal odškodnění ve výši 303 000 Kč, trpí nedostatky, pro které není možno pokračovat v řízení.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami; stěžovatel především není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. II. ÚS 293/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. II. ÚS 1616/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16, sp. zn. II. ÚS 1779/16; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel však volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16, sp. zn. II. ÚS 2506/16, sp. zn. II. ÚS 2997/16, sp. zn. II. ÚS 3787/16, sp. zn. III. ÚS 3875/16, sp. zn. II. ÚS 114/17, sp. zn. IV. ÚS 303/17, sp. zn. III. ÚS 304/17, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj