ECLI:CZ:US:2017:3.US.494.17.1
sp. zn. III. ÚS 494/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Oldřicha Tomeše, zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem, sídlem Nádražní 258/13, Vyškov, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. července 2013 č. j. 16 Co 455/2011-93 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. července 2011 č. j. 6 C 388/2007-53, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a a) České republiky - Státní veterinární správy, sídlem Slezská 100/7, Praha 2 - Vinohrady, b) MVDr. Ivo Pospíšila a c) MVDr. Ivo Hyláka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listiny") a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také "Úmluva") a právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Napadeným usnesením Okresního soudu ve Vyškově byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na určení neplatnosti hospodářské smlouvy, jejímž předmětem byl převod nemovitých věcí, neboť se jí žalobce snažil obejít restituční předpisy. Krajský soud v Brně tento rozsudek v meritu věci potvrdil a stěžovatele poučil o nepřípustnosti dovolání.
3. Stěžovatel spatřuje pochybení soudů, jímž mělo být zasaženo do jeho základních práv, v tom, že předmětná hospodářská smlouva nemohla být platnou a místo na restituenta, oprávněného dle restitučních zákonů, byl příslušný pozemek převeden na vedlejší účastníky b) a c). Soudy, které by měly dle judikatury Ústavního soudu přistupovat k restitučním nárokům zvlášť citlivě, aby nedocházelo k dalším křivdám, však rozhodly striktně formalisticky a pozitivisticky. Stěžovatel také upozorňuje, že mu předsedou senátu Okresního soudu ve Vyškově nebylo umožněno veřejně přednést důkazy o porušení restitučních zákonů.
4. Obsah ústavní stížnosti není třeba s ohledem na výsledek řízení blíže reprodukovat. Aby totiž mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, byl nejprve povinen posoudit, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny procesní podmínky řízení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Ústavní stížnost byla podána zjevně opožděně. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo stěžovateli doručeno, jak sám uvádí, dne 4. 9. 2013. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel podal v této věci další opravný prostředek. Tato ústavní stížnost však byla Ústavnímu soudu doručena až dne 15. 2. 2017. K včasnosti podání ústavní stížnosti se stěžovatel nikterak nevyjádřil.
7. Na okraj lze poznamenat, že ústavní stížnost napadající stejné rozsudky (pouze stěžovatel nebyl právně zastoupen) už jednou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 4. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 3505/13.
8. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj