ECLI:CZ:US:2017:3.US.582.17.1
sp. zn. III. ÚS 582/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Ivany Šramlové, zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem, sídlem Mariánské údolí 126, Příbram II, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. ledna 2017 č. j. 91 Co 238/2016-660, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Ing. Milana Šramla, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 24. 2. 2017 ústavní stížnost podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") tvrdíc, že ze strany tohoto soudu došlo k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i "principu spravedlnosti, který je imanentní součástí základních principů fungování demokratického právního státu podle čl. I. a II. téže Listiny".
2. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, není třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ji odmítnout.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek k ochraně práva zákona považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
4. Z citovaných ustanovení vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
5. Z obsahu návrhu a z předložených písemných podkladů je zřejmé, že stěžovatelka brojí proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. Přitom byla stěžovatelka usnesením městského soudu napadeným ústavní stížností výslovně upozorněna, že proti němu lze podat dovolání. Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je proto podle výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, část III. (U 5/68, SbNU 541), návrhem nepřípustným.
6. Vzhledem k výše uvedeným důvodům byla stěžovatelčina ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2017
Josef Fiala v. r
soudce zpravodaj