ECLI:CZ:US:2017:4.US.1168.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1168/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Františka Zelinky, zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 As 61/2016-35, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2016, č. j. 62 A 45/2014-133, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně zamítl rozsudkem ze dne 10. 3. 2016, č. j. 62 A 45/2014-133, žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 29. 5. 2014, č. j. KUZL 18191/2014, sp. zn. 18191/2014 ŽPZE-RH, o odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, odboru životního prostředí, ze dne 19. 2. 2014, č. j. OŽP/7929/2014/ZEK, kterým bylo třetí osobě povoleno užívání stavby "Malé vodní elektrárny Bělov". Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2017, č. j. 5 As 61/2016-35, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 18. 4. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje ve způsobu, jakým byly vypořádány námitky týkající se jeho práv jako vlastníka části pozemků pod elektrárnou, a dále v procesních pochybeních obecných soudů i správních orgánů spočívajících zejména v absenci seznámení s projektovou dokumentací.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje - požaduje, aby správním soudům uložil posoudit zákonnost kolaudačního řízení vodní elektrárny v Bělově znovu a způsobem, který pro něj bude příznivější. Úkolem Ústavního soudu je však výhradně přezkoumávat, zda obecné soudy nevykročily z ústavního rámce své rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v dané věci neshledal.
Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem a řádně reagovaly na námitky, které stěžovatel opakovaně uplatňoval v průběhu řízení a na nichž postavil i svoji ústavní stížnost. Soudy zohlednily skutkové pozadí věci - stěžovatel se podílel na výstavbě původní elektrárny na základě stavebního povolení z roku 1994, tento projekt ovšem zkrachoval a stavba byla s odstupem času realizována jiným subjektem, stěžovatel nicméně zůstal vlastníkem části pozemků pod ní.
Soudy vyšly z povahy kolaudačního řízení, které slouží toliko k završení procesu výstavby; dovodily, že stěžovatel mohl a měl své námitky týkající se práv k pozemkům pod stavbou uplatnit již v předcházejícím územním a stavebním řízení. Důsledně se zabývaly časovým rámcem věci a okolnostmi, zda měl stěžovatel možnost seznámit se s projektovou dokumentací stavby a uplatnit vůči ní námitky. Konstatovaly, že tuto možnost měl - i z obsahu jeho podání uplatněných v řízení ostatně bylo zjevné, že byl s projektem obeznámen. Soudy proto uzavřely, že tyto námitky stěžovatel uplatňoval neoprávněně, navíc je postupně rozšiřoval, a to i v průběhu soudního řízení - část z nich proto byla vyhodnocena jako opožděná a vyloučena ze soudního přezkumu.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu