ECLI:CZ:US:2017:4.US.1347.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1347/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Libora Němečka, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 26. ledna 2017, č. j. 60 Co 414/2016-75, a Exekutorského úřadu Praha 8 ze dne 18. srpna 2016, č. j. 182 EX 131/16-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí, jimiž měl být zkrácen v právu na svobodu projevu, na majetek i spravedlivý proces.
Výše uvedeným usnesením uložila soudní exekutorka stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč (výrok I.), kterou měl zaplatit na účet exekučního soudu prostřednictvím soudního exekutora (výrok II.). Napadeným usnesením Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele potvrdil rozhodnutí soudní exekutorky ve výroku I. (výrok I.); změnil však výrok II. a rozhodl, že pokuta má být zaplacena na účet Okresního soudu v Kroměříži (výrok II.).
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že v odvolání proti rozhodnutí soudní exekutorky ze dne 1. srpna 2016 nešťastně volil slova - je pravda, že podání působilo vulgárně a urážlivě. Stěžovatel však odkazuje na znalecký posudek ze dne 20. července 2005, podle kterého je struktura jeho osoby "výrazně nevyvážená, disharmonicky strukturovaná s převahou znaků introverze se zvýšeným napětím, vzrušivostí a prudkostí v temperamentu s nevyrovnanou, nestabilní emocionalitou ...". Uvádí, že jeho projevy slouží k prosazení jeho individuality při boji s Českou republikou a jejím zaujatým a nespravedlivým soudním systémem; své výroky nesměřuje vůči jednotlivým konkrétním osobám, ale vůči veřejné moci, kterou tyto osoby symbolizují. Proto má být právo na ochranu takových osob posuzováno mírněji, než kdyby výroky směřovaly proti někomu, kdo veřejnou moc nereprezentuje - k tomu stěžovatel odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 468/03 a IV. ÚS 1511/13. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1849/08 pak stěžovatel uvádí, že pořádková pokuta má směřovat k zajištění potřebné součinnosti a důstojnosti řízení - podle něj však v dané situaci není způsobilá takový důsledek zajistit. Proto je nutno mít u napadených rozhodnutí na zřeteli, že i v případě jejich formální správnosti, nejsou sto dosáhnout účelu, k němuž je pořádková pokuta určena, naopak nepřiměřeně poškozuje stěžovatele.
Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížností, napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti argumentuje "narušením" své osoby, i požadavkem na zvýšenou "odolnost" osob - představitelů orgánů veřejné moci. Oba tyto faktory by měly být zohledněny při rozhodování o pořádkové pokutě. Z odůvodnění usnesení krajského soudu je však zjevné, že stěžovatel zaslal soudní exekutorce (extrémně) hrubě urážlivé podání opakovaně, několikrát mu byla pořádková pokuta udělena, neprojevil však žádnou lítost či snahu po nápravě, a proto považuje soud pokutu v maximální výši za opodstatněnou.
Přes krajní nevhodnost výrazů, které použil stěžovatel ve svém podání, Ústavní soud pro názornost (v souladu se svojí konstantní judikaturou) doslovně z předmětného podání cituje: "...o čež se mu vždy postará justiční, zločinecká mafie tak, jak se také stalo v podobě JUDr. Evy Boučkové a veřejně zkorumpovaného senátu č. 70 Krajský soud v Brně, v čele se zakomplexovaným a korupci v ČR zlovolně podporujícím JUDr. Ryškou, který když může dopomoci zahladit tr. činy jakéhokoli policajta, tak z toho má orgáč! ... K dementním tvrzením exekutora, který by měl být postaven před kárný senát a linčován na veřejnosti pro výstrahu ... proto tvrdí, že tento výrok je výrok exekutorského parchanta Kalistové! ... už dávno mohla líná Mgr. Kalistová L. Nemečka navštívit v bydlišti a odvést si to hovno, které nechtěli exekutoři ... ale ne zkorumpovanému hajzlovi Buroňovi ... Proto si exekutore musí tento tvůj VIP klient nechat srát i na hlavu." Stěžovatel byl navíc upozorněn, že v případě podobných podání mu bude pořádková pokuta uložena opakovaně.
S ohledem na uvedené nesdílí Ústavní soud přesvědčení stěžovatele, že jeho osobnostní rysy jsou způsobilé vždy omluvit jeho jednání, respektive, že jeho psané urážlivé výroky jsou jen realizací svobody projevu, základního práva chráněného českým ústavním pořádkem. Stěžovatel si je zjevně vědom svého hendikepu, nesnaží se však omezovat jeho vliv na své okolí, ale naopak se domáhá, aby vnější svět způsob jeho projevu bez dalšího akceptoval. Do demokratické společnosti, v níž se ctí svoboda projevu, však patří i pravidla slušného chování, které je třeba respektovat a které stěžovatel hrubým způsobem porušil.
Ústavní soud je povolán chránit zaručená práva osob, byla-li postupem orgánů veřejné moci zkrácena, v projednávaném případě však takové pochybení neshledal. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu