ECLI:CZ:US:2017:4.US.1555.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1555/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti A. P., zastoupeného Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Goethova 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2017 č. j. 28 Co 299/2016-336, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho návrh na změnu opatrovníka nezletilých dětí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že městský soud nevyhověl opakovanému návrhu stěžovatele na změnu opatrovníka v řízení o výkon rodičovské zodpovědnosti, neboť neshledal kolizi mezi zájmy opatrovníka a zájmy zastoupených dětí.
Stěžovatel s právními závěry soudů nesouhlasí. Namítá, že pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebyla v průběhu celého řízení nestranná. Nespolupracuje s oběma rodiči a nesnaží se hájit především zájmy nezletilých dětí. Podle stěžovatele by měl být dětem ustanoven opatrovník podle místa, kde mají hlášené trvalé bydliště. Stěžovatel Ústavní soud žádá, aby v jeho případě provedl revizi závěrů městského soudu.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých civilních soudů. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy).
Ústavní soud ověřil, že městský soud se námitkami stěžovatele - v podstatě shodnými jako v ústavní stížnosti - které v řízení opakovaně vznáší, dostatečně zabýval a řádně objasnil, na základě jakých úvah dospěl závěru, že opatrovník osvědčil schopnost vystupovat v zájmu efektivní ochrany práv dětí. Dále zdůraznil, že subjektivní nespokojenost otce dětí s postupem práce opatrovníka, výsledky jeho šetření, jeho návrhy ve věci samé i jeho subjektivní názory na inteligenci jedné či druhé pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nejsou důvodem pro změnu jmenovaného opatrovníka.
Jak je zřejmé, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu