ECLI:CZ:US:2017:4.US.1648.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1648/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti R. A., zastoupeného JUDr. Peterem Arendackým, advokátem se sídlem v Rebešovicích, Horky 99, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2017, č. j. 14 Co 79/2017-3744, a Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 12. 2016, č. j. 14 P 102/2012-3773, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě zamítl usnesením ze dne 12. 12. 2016, č. j. 14 P 102/2012-3773, návrh stěžovatele (otce) na zrušení předběžného opatření o zákazu jeho styku s nezletilým F. A. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předběžné opatření bylo nařízeno jako reakce na prudké zhoršení psychického zdraví nezletilého, který má poruchu autistického spektra. Stěžovatel na nezletilého vytvářel dlouhodobý psychický tlak, který vygradoval o vánočních svátcích roku 2015, kdy otec nutil násilím syna k sepsání prohlášení o tom, že je u něj spokojený a rád, což se negativně promítlo do psychiky nezletilého, který následně jasně uvedl, že stěžovatele navštěvovat nechce. Stejně tak z lékařských zpráv vyplynulo, že se nedoporučuje styk nezletilého se stěžovatelem, protože by mohl způsobit dítěti psychotraumata. Otec v podstatě odůvodnil opodstatněnost zrušení předběžného opatření špatným zdravotním stavem nezletilého, který je podle jeho přesvědčení důsledkem špatné péče ze strany matky. Podle okresního soudu však stěžovatel pominul, že zhoršení zdravotního stavu způsobil on svým jednáním; uzavřel, že styk se stěžovatelem není v zájmu nezletilého.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 28. 2. 2017, č. j. 14 Co 79/2017-3744; dospěl k závěru, že nalézací soud řádně vysvětlil své rozhodnutí. Stěžovatel neosvědčil, že pominuly důvody, pro které bylo předběžné opatření nařízeno. Odvolací soud zdůraznil, že kvůli opakovaným podáváním návrhů na předběžná opatření nemůže v řízení postupovat, aby mohla být věc meritorně skončena.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností, namítá porušení práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2, práva na ochranu rodičovství podle čl. 32, práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") ve spojení s čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod. Porušení ústavních práv spatřuje v tom, že obecné soudy nezrušily předběžné opatření o zákazu jeho styku s nezletilým, ačkoliv v řízení ve věci samé neučinily již téměř rok a půl žádné úkony; namítá, že rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněna a že obecné soudy ve vztahu k němu porušují zásadu rovnosti účastníků. Ve své argumentaci se stěžovatel dovolává závěrů učiněných v usnesení ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2540/16.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat důvodnost návrhu na zrušení předběžného opatření - jeho ústavněprávní přezkum se soustředil jen na případná pochybení, v jejichž důsledku by rozhodnutí postrádalo zákonný základ nebo by zjevně nemohlo vést k naplnění účelu, jehož jím má být dosaženo, nebo by v něm bylo možné spatřovat svévoli z jiného důvodu (např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98).
Z napadených rozhodnutí však jasně vyplývají důvody, pro které obecné soudy nezrušily předběžné opatření o zákazu styku stěžovatele s nezletilým. Předběžné opatření bylo nařízeno v zájmu ochrany zdraví nezletilého a jeho důvody nadále trvají. Stěžovatel neosvědčil před obecnými soudy, že by nastala potřeba zrušit předmětné předběžné opatření, v ústavní stížnosti pouze polemizuje se závěry rozhodnutí a svá tvrzení nepodpořil relevantní ústavně právní argumentací. Rozhodnutí však obsahují odůvodněnou úvahu soudu, jsou jasná, stručná a srozumitelná; také odůvodnění splňují požadavky, které Ústavní soud na jejich kvalitu klade. Navíc obecné soudy přiléhavě uvedly, že je to právě stěžovatel, kdo soustavně zabraňuje meritornímu rozhodnutí o péči, neboť opakovaně podává různé návrhy, čímž značně komplikuje a prodlužuje procesní postup. Vzhledem k tomuto nelze přihlédnout ani k závěrům uvedeným v usnesení ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2540/16, o protiústavnosti trvání předběžného opatření.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu