ECLI:CZ:US:2017:4.US.1660.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1660/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti M. P., zastoupené JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Klatovech, Randova 204/I, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2017, č. j. 11 Co 85/2017-285, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požaduje stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku, jímž ji měl Krajský soud v Plzni zkrátit v právech zakotvených v čl. 11, 32 odst. 4, 36 odst. 1, 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 3 odst. 1, 18 odst. 1 a 27 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
Okresní soud v Klatovech nejprve rozsudkem ze dne 31. května 2016 vyhověl návrhu stěžovatelky a zvýšil otci výživné pro jejich nezletilého syna. Krajský soud v Plzni toto rozhodnutí zrušil a Okresní soud v Klatovech po doplnění dokazování novým rozsudkem ze dne 20. prosince 2016, č. j. 11 P 73/2011-257, zvýšil otci výživné pro nezletilého syna, z částky 3 000 Kč na 3 800 Kč. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Plzni změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na zvýšení výživného zamítl.
Stěžovatelka uvedla, že se domáhala zvýšení výživného, protože její syn nastoupil do první třídy základní školy a v souvislosti s tím vzrostly jeho odůvodněné potřeby. Podle ní Krajský soud v Plzni nesprávně interpretoval občanský zákoník a porušil práva stěžovatelky i jejího syna, který má právo na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče. Uvedla, že pokud banky poskytly otci úvěr na nákup hodnotných nemovitých věcí, nemůže být jeho finanční situace tak tristní. Krajský soud se nezabýval celkovou životní úrovní otce a rezignoval na svoji povinnost - v rámci řízení, které lze zahájit i bez návrhu, vyhledat důkazy a komplexně posoudit všechny okolnosti. Soud konstatoval, že se zlepšila životní úroveň stěžovatelky; pominul přitom okolnosti za jakých toto zvýšení zajištuje.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka svoji ústavně právní argumentaci zúžila na nesouhlas se závěry odvolacího soudu, které jsou v rozporu s jejím subjektivním hodnocením věci, a spatřuje v nich porušení zaručených práv. Ústavní stížností se proto stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud přisvědčil jejímu názoru a dovodil existenci důvodů pro zvýšení výživného. Úkolem Ústavního soudu však není přehodnocovat závěry obecných soudů, ale (jen) posoudit, zda při svém rozhodování nezasáhly do zaručených práv účastníků. Ne každý postup obecného soudu, byť by byl podle jednoduchého práva vadný, však automaticky znamená porušení ústavních práv nebo svobod.
Krajský soud v Plzni v tomto případě v odůvodnění napadeného rozsudku dostatečně vysvětlil, jaké důvody jej vedly k zamítnutí návrhu stěžovatelky, zhodnotil poměry obou rodičů nezletilého, zohlednil nové vyživovací povinnosti otce i zajišťování potřeb dítěte v rámci styku. Postupem podle zákona o zvláštních řízeních soudních a při zohlednění práv zaručených v Listině i v úmluvách krajský soud rozhodl. Skutečnost, že rozsudek neodpovídá požadavkům stěžovatelky, nezakládá jeho nesprávnost, případně důvodnost ústavní stížnosti. Protože Krajský soud v Plzni své rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnil, Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu