ECLI:CZ:US:2017:4.US.1978.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1978/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Hrona, zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem, sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2017 sp. zn. 20 Cdo 1673/2017, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2016 sp. zn. 20 Co 12/2015 a usnesení Mgr. Michala Rudého, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 8 ze dne 9. prosince 2014 č. j. 76 EX 39/03-529, takto:
Soudce Jaromír Jirsa je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1978/17.
Odůvodnění:
I.
Dne 26. 7. 2017 bylo třetímu senátu Ústavního soudu postoupeno vyjádření soudce Jaromíra Jirsy k námitce jeho podjatosti vznesené stěžovatelem Josefem Hronem ve věci sp. zn. IV. ÚS 1978/17. Spolu s ním byl předložen soudní spis vedený Ústavním soudem v této věci, obsahující jednak námitku podjatosti a její podrobné odůvodnění, jednak shora uvedená napadená rozhodnutí a další listiny.
Ze soudního spisu sp. zn. IV. ÚS 1978/17 se podává, že na základě vykonatelného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2002 č. j. 17 C 32/95-414, ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2002 č. j. 13 Co 477/2002-455, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, byla dne 4. 2. 2003 usnesením Okresního soudu Praha-západ č. j. 1 Nc 2014/2003-6 ve znění usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2003 č. j. 25 Co 166/2003-38 nařízena exekuce na majetek stěžovatele (který je v exekučním řízení v procesním postavení povinného) k uspokojení pohledávky oprávněné Hany Hronové ve výši 4 926 270 Kč. Provedením exekuce byl pověřen Mgr. Michal Rudý, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 8 (ke dni 1. 8. 2016 převzal exekuční spis sp. zn. 76 EX 39/03 Mgr. Pavel Preus, soudní exekutor téhož úřadu, v exekuci pak dále pokračuje pod sp. zn. 204 EX 39/03).
Stěžovatel podrobně rozvedl okolnosti rozhodování ve shora uvedené věci a vývoj případu až do současnosti, tedy po podání předmětné ústavní stížnosti. Podotkl, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 6. 2002 č. j. 17 C 32/95-414 bylo vydáno (tehdejším) samosoudcem tohoto soudu Jaromírem Jirsou. Dále stěžovatel uvedl, že exekuční řízení trvá od roku 2003 a exekutor je odmítá zastavit, činí obstrukce, přestože stěžovatel již nemá žádný majetek. Tvrdí, že zabavením jeho věcí "šikanózní mstivou dražbou" je již exekuce vedená o částku 5 000 000 Kč přeplacená a dávno zaplacená. Domnívá se, že 15 roků trvající exekuce a úmyslné odmítání exekutora ji zastavit, je trestným činem, když nikde na světě není takto dlouhá "doživotní" doba na exekuci než v České republice.
Stěžovatel zdůraznil, že později podal na soudce Jaromíra Jirsu žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 o náhradu škody za úmyslné vyhlášení rozsudku na den jeho narozenin. Dále namítl, že soudce Jaromír Jirsa se o něm negativně (bez uvedení jména) vyjádřil v televizi. Uvedl též další skutečnosti, podle kterých bylo tehdejší rozhodnutí Jaromíra Jirsy v dané věci vadné. Rovněž se obrátil s výzvou na Senát, aby Jaromír Jirsa nebyl jmenován soudcem Ústavního soudu.
II.
Soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa ve svém vyjádření ze dne 25. 7. 2017 k této námitce uvedl, že do roku 2007 působil jako soudce Obvodního soudu pro Prahu 1, kde řešil rovněž i spor stěžovatele s jeho bývalou manželkou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů v uvedené věci sp. zn. 17 C 32/95. Stěžovatele zná jen jako účastníka řízení z té doby, nemá k němu žádný vztah a neměl jej ani v minulosti. Poukázal přitom na §14 odst. 4 o. s. ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K dalším shora uvedeným námitkám stěžovatele ke své osobě a rozhodování se JUDr. Jirsa nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že třetí senát Ústavního soudu dospěl k závěru (viz níže), že jsou zde dány důvody pro vyloučení soudce JUDr. Jirsy ex lege, nebylo třeba vyžadovat doplnění jeho vyjádření.
III.
Třetí senát Ústavního soudu konstatuje, že soudce JUDr. Jaromír Jirsa nebyl v téže věci činný v tom smyslu, že rozhodoval o některém z rozhodnutí, která jsou bezprostředně napadena ústavní stížností. Vzhledem k tomu, že důvod vyloučení z rozhodování je zákonem o Ústavním soudu formulován šířeji ("být činný"), bylo nutno posoudit možnou podjatosti JUDr. Jaromíra Jirsy i po této stránce.
Jako samosoudce Jaromír Jirsa rozhodoval ve shora uvedené věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 17 C 32/95, která leží na počátku celého případu. Třetí senát Ústavního soudu, rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti soudcům jeho čtvrtého senátu, proto dospěl k závěru, že důvod pro postup podle §36 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je dán.
Protože jsou naplněny podmínky §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (tzv. iudex inhabilis), bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2017
Jan Filip v. r.
předseda III. senátu Ústavního soudu