ECLI:CZ:US:2017:4.US.2184.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2184/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Pavla Kráčmara, zastoupeného JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 5109/2016 -190 ze dne 29. března 2017, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 22 Co 179/2016-168 ze dne 23. června 2016 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 16 C 151/2014-137 ze dne 11. února 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě na ochranu osobnosti, a usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo jako nepřípustné odmítnuto jeho dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Stěžovatel nesouhlasí s právními závěry nalézacího a odvolacího soudu. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti odvozuje ode dne, kdy se z dopisu právního zástupce ze dne 23. 5. 2017, který jej v řízení u civilních soudů zastupoval, dozvěděl o existenci usnesení Nejvyššího soudu. Fakticky od něj rozhodnutí převzal až dne 26. 5. 2017. Od soudu mu však rozhodnutí Nejvyššího soudu nikdy nebylo doručeno. Stěžovatel uvádí, že vzhledem k dlouhodobé nemoci jeho právního zástupce se ve většině jednání zastupoval sám. S ohledem na to, že soud odpověděl na jeho dotaz ohledně placení soudního poplatku přímo jemu, musela mu být tato skutečnost známa.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh podaný po lhůtě, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud zákonem stanovenou lhůtu nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout, neboť zákonem o Ústavním soudu je podle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázán.
V projednávané věci bylo takovým posledním procesním prostředkem dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud dne 29. března 2017. Ústavní soud v soudní kanceláři senátu 16 C Obvodního soudu pro Prahu 4 ověřil, že usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání bylo doručeno do datové schránky tehdejšího právního zástupce stěžovatele dne 12. 4. 2017. Dále bylo ověřeno, že stěžovatel plnou moc udělenou tomuto zástupci nikdy neodvolal. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě až dne 13. 7. 2017 a Ústavnímu soudu doručena následující den, je zjevné, že se tak stalo po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud dodává, že subjektivní přesvědčení stěžovatele o tom, že se v řízení zastupoval sám, aniž však plnou moc udělenou advokátovi odvolal, či aniž tak učinil jeho právní zástupce, nemůže eliminovat účinky ustanovení §50b o. s. ř., podle něhož platí, že má-li účastník zástupce, doručuje se pouze zástupci, nestanoví-li zákon jinak. V tomto směru nezbývá než připomenout zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj