ECLI:CZ:US:2017:4.US.2307.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2307/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Pavla Gregůrka, zastoupeného JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem se sídlem Rašínova 68, Zlín, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 20. října 2016 č. j. 58 Co 298/2016-285 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2017 sp. zn. 20 Cdo 1248/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy, čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva) a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že dne 19. 1. 2015 soudní exekutor nařídil elektronickou dražbu nemovitých věcí povinných na 4. 3. 2015, posléze bylo dražební jednání odročeno na 1. 4. 2015, při němž nebyly nemovité věci vydraženy. Opakovaná dražba nařízená na 7. 10. 2015 byla z důvodu zahájení insolvenčního řízení ve věci obou povinných (dlužníků) odročena na 21. 10. 2015 a následně na neurčito. Posléze na základě usnesení soudního exekutora ze dne 11. 5. 2016 bylo dražební jednání nařízeno na den 25. 5. 2016, kdy dražební jednání proběhlo a soudní exekutor udělil příklep vydražitelce. Krajský soud napadeným usnesením změnil rozhodnutí soudního exekutora o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje, neboť soudní exekutor při nařízení opakované dražby nedodržel dobu třiceti dnů stanovenou v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř., v rozhodném znění. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele (oprávněného) odmítl jako nepřípustné, neboť rozhodnutí krajského soudu je v souladu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž i při nařízení opakovaného dražebního jednání je nutné dodržet 30 denní lhůtu uvedenou v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř.
Stěžovatel nesouhlasí s právními závěry soudů, podle nichž se uvedené ustanovení bez dalšího aplikuje i na po předchozím odročení opakované dražební jednání. Namítá, že v takovém případě reálně hrozí, že soudní exekutor nebude nikdy schopen dražbu provést, a to dokonce ani na základě v insolvenčních řízeních vydaných usnesení o předběžných opatřeních, neboť povinní budou mít vždy dostatečný časový prostor pro zmaření jakéhokoliv dražebního jednání. Dále je přesvědčen, že dovolací soud se řádně nevyjádřil k jím nastolené, dosud neřešené otázce, zda je nutno lhůtu třiceti dnů pro nařízení dalšího dražebního roku zachovat i v případě, když je na základě řádného usnesení o elektronické dražbě dražební jednáno zahájeno, avšak odročeno v důsledku zjištěné překážky a v dražebním jednání je pak pokračováno a je dokončeno až po předběžném opatření, vydaném v insolvenčním řízení, umožňujícím soudnímu exekutorovi provedení dražby, kdy však mezi dnem zahájení dražebního jednání a dnem jeho pokračování (dokončení) uplyne lhůta kratší než třicet dnů, kterážto neuplyne ani ve vztahu k předběžnému opatření vydanému v rámci insolvenčního řízení.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud ověřil, že krajský své rozhodnutí o změně rozhodnutí soudního exekutora tak, že se příklep neuděluje, neboť při provedení dražby došlo k porušení zákona, patřičně odůvodnil mj. i odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu. Své úvahy, které jej vedly k závěru o nutnosti dodržet 30 denní lhůtu stanovenou v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř. i v projednávaném případě přitom řádně objasnil. Zejména poukázal na to, že zákon nerozlišuje dražební jednání a odročené dražební jednání, a je třeba splnit a dodržet v zásadě stejné procesní podmínky a postupy stanovené zákonem. To, že lhůta předvídaná v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř. byla dodržena v případě nařízení původního dražebního jednání, nelze mít za dostačující. V mezidobí do nařízení odročeného dražebního jednání dochází k obměně potenciálních zájemců o dražené nemovité věci, je proto nutné vytvořit srovnatelné podmínky s těmi, které zde byly při nařizování původního dražebního jednání, tzn. mimo jiné i dodržet lhůtu uvedenou v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř. Dodržení 30 denní lhůty pro nařízení opakované dražby má význam (ze shora uvedených důvodů) i pro případné zájemce předražit nejvyšší podání (§336ja o. s. ř.).
Rovněž Nejvyšší soud v odůvodnění rozhodnutí řádně zdůvodnil své závěry o nepřípustnosti dovolání. Poukázal na svou předchozí judikaturu (usnesení sp. zn. 26 Cdo 587/2015), z něhož vyplývá, že i při nařízení opakovaného dražebního jednání je nutné dodržet 30 denní lhůtu uvedenou v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř. a vytvořit srovnatelné podmínky s těmi, které zde byly při nařizování původního dražebního jednání, tzn. mimo jiné i dodržet lhůtu uvedenou v citovaném ustanovení. Také objasnil nepřípadnost odkazu stěžovatele na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2233/2015 a 26 Cdo 3811/2014, neboť se v nich řeší odlišné otázky.
Jak již bylo naznačeno, postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti nemůže nahrazovat hodnocení ostatních soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Z uvedeného vyplývá, že ani v projednávané věci není Ústavní soud oprávněn přehodnocovat řádně odůvodněné závěry soudů, podle nichž je třeba i v případě nařízení opakovaného dražebního jednání dodržet lhůtu stanovenou v ustanovení §336d odst. 2 o. s. ř. Uvedené platí tím spíše, že danou problematikou se zabýval Nejvyšší soud, právě kterému přísluší, aby prováděl sjednocování judikatury a výklad tzv. běžných zákonů.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatele s právními závěry soudů, kdy se domáhá přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jeho právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu