ECLI:CZ:US:2017:4.US.2318.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2318/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila a Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje ve věci ústavní stížnosti Tomáše Hubáčka, dále společností Orato company s. r. o., IČO 242 71 594, Orato - Jillex Spedition s. r. o., IČO 291 36 938, ARISTA Books s. r. o., IČO 015 51 434, a A. T. H. consortio s. r. o., IČO 015 19 697, všech se sídlem v Praze 9, U Elektry 830/2b, zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému Okresním soudem v Břeclavi dne 26. dubna 2016, č. j. 9 Nt 1/2016-3, a proti postupu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení informační kriminality, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, a konstatování zásahu do jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, jakož i v čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 4, v čl. 7 odst. 1, v čl. 12 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Okresní soud v Břeclavi nařídil napadeným příkazem prohlídku tří specifikovaných prostor, které byly pronajaty první, druhé a třetí stěžovatelce; ve stanovené lhůtě pak byly prohlídky provedeny.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti nejprve popsali okolnosti, za kterých orgány činné v trestním řízení připravily a následně provedly prohlídku jiných prostor, jaké kroky činily vůči stěžovatelům, případně dalším subjektům. Rovněž popsali úkony po provedení prohlídky a konstatovali obsah dokladů předložených policejnímu orgánu. S ohledem na obsah dohod a faktur považují stěžovatelé postup orgánů činných v trestním řízení za nepřiměřený, nařízení a následné provedení prohlídek za nadbytečné kroky, které dehonestují stěžovatele v jejich podnikání; domnívají se, že celé řízení porušuje jejich práva a má vliv i na psychiku zaměstnanců. Mají za to, že se nejednalo o neodkladný úkon, což je patrné i z povrchního odůvodnění příkazu k prohlídce, hypotetická možnost zničení důkazu není důvodem pro nařízení prohlídky. Stěžovatelé odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1780/07; mají za to, že mocenské orgány překročily své pravomoci, a proto se domáhají zrušení příkazu a konstatování zásahu do svých práv.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána osobou neoprávněnou a ve zbytku je zjevně neopodstatněná.
První stěžovatel je jednatelem druhé a čtvrté stěžovatelky, současně pak i bývalým jednatelem další společnosti, jejíž účetnictví je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Vzhledem k tomu, že nebylo možné důležité informace zjistit jiným způsobem, obrátil se státní zástupce na soud s požadavkem na provedení prohlídek jiných prostor najatých kooperujícími společnostmi.
V průběhu realizace prohlídek pak byl vyslechnut stěžovatel jako statutární zástupce. Vzhledem k tomu, že prohlídky byly provedeny v prostorách, které měly v nájmu stěžovatelky, a stěžovatel nebyl s nájmem či vlastnictvím těchto prostor osobně spojen, je nutno na něj hledět jako na osobu, vůči které postup orgánů činných v trestním řízení a prohlídka jiných prostor nesměřovaly. Odvození účastenství od faktu, že je jednatelem dotčené společnosti, neobstojí. Za daného stavu je nutno na stěžovatele hledět jako na osobou neoprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat rozhodnutí či jiné zásahy orgánů (činných v trestním řízení), pokud takovým jednáním nedochází k zásahu do zaručených základních práv chráněných ústavním pořádkem. V projednávaném případě stěžovatelky namítají zásah do práva na ochranu obydlí zakotveného v čl. 12 odst. 1 Listiny. S ohledem na přesné označení normy lze dovodit, že jsou si vědomy existence i následujících odstavců, které moderují toto právo v trestním řízení, respektive zužují ochranu pro případ podnikání. Listinou vymezené podmínky, za nichž může být nařízena prohlídka jiných prostor, blíže upravuje trestní řád.
Podle ustanovení §82 - 83a trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že se v dotčených prostorách nachází věc důležitá pro trestní řízení. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §160 odst. 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který není možné před soudem provést; vždy je třeba uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Příkaz musí být doručen osobě, u níž se prohlídka koná; na základě příkazu provede domovní prohlídku policejní orgán.
Ústavní soud souhlasí s odkazem stěžovatelek na citovaný judikát. Podle něj totiž trpí závažnou vadou takový příkaz k prohlídce, z jehož odůvodnění není, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, co vedlo soud k jeho vydání. V projednávané věci však takové pochybení nenastalo. Jakkoliv mohou stěžovatelky nedostatečnost cítit, Ústavní soud má za to, že příkaz splňuje judikaturou stanovené meze pro nařízení, a potažmo i provedení domovní prohlídky. Z odůvodnění příkazu je totiž patrné, jaké konkrétní okolnosti vedly soud k jeho vydání, i proč soud považoval úkon za neodkladný.
Stěžovatelky neuvedly žádnou další okolnost, která by svědčila o tvrzeném zásahu do jejich práv. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát návrh stěžovatelek jako zjevně neopodstatněný odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků; návrh stěžovatele odmítl pro nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zák. o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu