ECLI:CZ:US:2017:4.US.2443.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2443/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Miloslava Drhovského, zastoupeného Mgr. Lukášem Matasem, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2017 č. j. 50 A 36/2016-56 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2017 č. j. 2 As 151/2017-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jakož i tohoto rozhodnutí. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného právního posouzení otázky, zda měl stěžovatel nárok na poskytnutí podpory ve formě "zeleného bonusu" podle cenového tarifu pro výrobnu elektřiny, uvedenou do provozu v roce 2012.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je výrobcem elektřiny-provozovatelem bioplynové stanice (dál též "BPS"). Na základě kontroly ohledně dodržování §5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen "zákon o cenách") při čerpání podpory pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů byla rozhodnutím Státní energetické inspekce, územního inspektorátu pro Jihočeský kraj (dále též "správní orgán I. stupně") ze dne 3. 2. 2016 č. j. 312006116 stěžovateli uložena pokuta ve výši 1 700 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Stěžovatel podle správního orgánu I. stupně nedodržel věcnou podmínku uvedenou v bodě 1.8 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/ 20172 a nesprávně podřadil BPS podle data jejího uvedení do provozu, když uplatnil za vyrobenou a dodanou elektřinu za období duben až prosinec 2013 úředně stanovené "zelené bonusy" podle tarifu 2012, tedy zelený bonus stanovený pro zařízení, která byla uvedena do provozu od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které Státní energetická inspekce rozhodnutím ze dne 28. 4. 2016 č. j. 312006116 zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl a Nejvyšší správní soud posléze zamítl kasační stížnost.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů náleží soudům ve věcech civilních, trestních i správních. A právě Nejvyššímu správnímu soudu přísluší výklad zákonodárství z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v §12 s. ř. s. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v daném konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02). Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu (srov. kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).
Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost představuje toliko opakování námitek, které stěžovatel uplatnil v řízení před správními, které se s nimi již ústavně konformním způsobem vypořádaly. Krajský soud v Českých Budějovicích dostatečně posoudil jednotlivé žalobní body a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že správní žalobě nemohl vyhovět; obdobně se i kasační soud podrobně vypořádal s kasačními námitkami stěžovatele. Skutečnost, že se stěžovatel s jejich hodnocením neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost opodstatněnou. Jak krajský, tak i kasační soud na námitky stěžovatele náležitě reagovaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. Jejich konkluze pokládá Ústavní soud za racionální a obhajitelné.
Ústavní soud v této souvislosti připomíná argumentaci, v níž Nejvyšší správní soud věnoval dostatečnou pozornost vysvětlení účelu zákonné úpravy podpory obnovitelných zdrojů energie obsažené v tehdy platném zákoně č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, jakož i zákonné definice pojmu "výrobna" podle zákona č. 452/2000 Sb. (energetický zákon). Při posouzení otázky, zda v projednávané věci byly splněny zákonem stanovené podmínky pro poskytnutí podpory, vycházel Nejvyšší správní soud ze své judikatury, která se týká příbuzné otázky, konkrétně otázek udělení licencí (a nepřímo i poskytování podpory) pro výrobny, které nebyly dokončeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015 č. j. 4 As 132/2015-102).
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu